Modrá

160 

Než jsme se rozhodli navštívit planetu Zemi, vybral si každý z nás originální způsob, jak ji obohatí. Cítíme-li se ve svém žití šťastní, prožíváme ho pravděpodobně tak, jak bylo předurčeno, a není potřeba volit razantnější změny. Pokud ale máme pocit, že stále něco schází, a čekáme, že to jednoho dne zaťuká na dveře, pusťme se co nejdříve do hledání. Nepřestávejme se ptát života: “Kudy vede má cesta?” nebo místo otázky můžeme volit přímo slova: “Naplňuji svůj osud!” Toto slovní spojení nás povede směrem k cíli a vyplní tak podivný pocit prázdnoty, který člověk mívá v případě, kdy žije život někoho jiného. Podaří-li se kráčet ve stopách osudu, staneme se platnou součástí světelného plánu, jejž s námi naše vnitřní světlo má.

5 skladem

Další informace

autor: Vilém Hubka
nakladatelství: Vilém Hubka
počet stran: 164
vazba: vázaná
formát: 152 x 217 mm
vydáno v roce: 2013
ISBN: 978-80-260-5407-8
Štěstí je pavouček na dlani,
které se nám připomíná,
abychom jen věřili,
že nikdy nezhasíná.

Je jak nadhozený míček,
který letí volně vzduchem,
jen na tobě teď záleží,
zda ho chytíš nebo sletí na zem.

Ať máš vždy odvahy dostatek,
abys mohl hrdě hledět nazpátek.
Ať tě na tvé cestě štěstí provází
a ruka přítele ať ti nikdy neschází.

Modrá

Už od dětských let miluji modrou barvu především proto, že se do ní oblékal táta, a jako malý špunt jsem toužil kráčet v jeho šlépějích. Postupem času navíc odhaluji, že se dle zkušeností především východní medicíny nachází v oblasti krku. Zde symbolizuje takzvanou pátou čakru (energetické kolo), která má za úkol vyjadřovat pocity srdce. Pokud bych tuto myšlenku rozvinul, odvážil bych se tvrdit, že zde sídlí upřímnost. Z této informace vyplývá, že bolest v krku či chřipka mívají kořeny v absenci upřímnosti. Nabíledni bude nyní otázka, jak vzniká neupřímnost a jakým způsobem se jí zbavíme?

Potkávám se s ní téměř na každém kroku a předešlého dne si vybrala partu děvčat, pomlouvajících přítelkyni v jedné z oblíbených restaurací. Popíjíte-li u stolu a pranýřujete toho, kdo právě chybí, čeká vás velice zvláštní pocit, když se dotyčný zničehonic objeví. Ještě před pár minutami byla nově příchozí hloupá husa a nyní je to prima kamarádka. Ani jedna z přítomných diskutérek nedokázala říci to, co před pár minutami, a najednou se měly všechny rády. Když se následně vzdalovaly mé kroky od dívčí společnosti, usmál jsem se a obohatil je upřímností a pravdou.

Jedním z knižních platonických přátel, u kterých mě často provází příjemné mrazení na zádech, je James Redfield, z jehož titulů jsou známé například Celestinské proroctví nebo Tajemství Shambaly. Ve svých knihách se zmiňuje o zvyšování energie a udržování pozitivní vize, což bych přirovnal k vědomému pozorování dechu. Pokud se naučíme pracovat s pozorností tímto způsobem, dokážeme pozitivně ovlivnit i negativní konflikty na míle daleko. Stačí si pouze představit danou situaci, popsanou v tisku nebo zachycenou živě v televizi, a soustředit se na inkriminované místo.

Těžší okamžiky nastávají při setkání s člověkem, který nemusí přímo nikomu ubližovat, ale vyvolává negativní myšlenky, či dokonce strach. Tehdy je velikým uměním udržet energii v pozitivní formě, protože většina z nás sklouzne ke kritice, někdy i agresivitě. V podobných chvílích se snažím zhluboka dýchat a uvědomovat si srdce, kde je ukryta síla, díky níž naleznu opět rovnováhu.

Udržování pozitivní vize se přihlásilo o slovo, když mne navštívil velice zvláštní sen. Ocitám se uprostřed lesa v penzionu, který připomíná bývalý mlýn; časté to letovisko dětských prázdnin. Zde mne doprovázela Kamí, což je přezdívka mé maminky Vlasty, jež vznikla přesmyčkou slov mamí – Kamí. Hladina zdejší řeky se po nekončících lijácích začala prudce zvedat a zaplavovala onen penzion, který se postupně rozpadal. Vysoko nade mnou se utrhl železný nosník a následně dopadl jen kousek vedle nás. V tu chvíli jsem začal křičet: “To přece ještě nemůže být konec! Pane Bože, co mám dělat?!” A najednou se naskytl obraz, jak kráčím spolu s Kamí po silnici a v ten okamžik se ocitáme na asfaltce nedaleko zbořeného penzionu. Díky boží nápovědě nás síla myšlenky teleportovala do bezpečí, došlo mi, že pozitivní vize může člověku zachránit i život.

Po obědě navštěvuji kolegu, který se snažil pracovat v podkrovním bytě zákazníka. Okamžitě na něm vidím, že se trápí a na zvyšování prosperity firmy nemá ani pomyšlení. V té chvíli se mi připomněla včerejší četba knihy Most přes navždy od Richarda Bacha a počal jsem mu vyprávět příběh hlavního hrdiny. Ten prožívá vztahy s dívkami pouze povrchně, protože se bojí zamilovat. Když jsem skončil, hleděl na mne, jako bych nabízel zmrzlinu v rodinném balení. Jen kroutil hlavou, poněvadž nechápal, že příběh z knihy přesně vylíčil jeho problém. Odvětil jsem: “Život ti posílá informace, jak máš pokračovat, a pokud se budeš řídit těmito radami, může se stát něco nevšedního – třeba ti najednou přiletí na rameno boží posel.” Asi po hodině inspirujícího rozhovoru docházíme k závěru, že kamarád potřebuje v sobě posílit upřímnost, odvahu a lásku. Vzájemná dohoda pak zněla, že začne ihned vytvářet již zmíněné vlastnosti, aby se mohl postavit čelem nadcházejícím rozhodnutím.

Za dva dny po našem setkání naslouchám v telefonu až neskutečnému příběhu, jenž následoval. Téměř hodinu zhmotňoval pozitivní sílu, díky níž se o slovo přihlásila inspirace. Své dívce, která o něho ztratila zájem a nechtěla si s ním ani promluvit, napsal dopis. Odpovědi se dočkal téměř vzápětí, kdy mu konečně zavolala a domluvili si schůzku druhý den odpoledne. Když hodiny na kostele odbily pětkrát za sebou, potkali se před městskou knihovnou a na obou stranách byla trochu cítit nervozita. Několik desítek metrů od nich se hádaly dvě sýkorky, když jedna z nich ukončila debatu a odletěla směrem k němu. Vůbec ji v tu chvíli nevadilo, že chce vyprávět cosi důležitého své dívce, a úplně v klidu si sedla na jeho rameno. Nevěřícně na ni hleděl, a poněvadž mezi nimi panovaly vzájemné sympatie, spokojeně ho doprovázela. Nakonec se nechala přemluvit k odletu a spolu s dívkou se na sebe začali usmívat. Kolega v závěru telefonátu připomněl vizi s božím poslem, o které jsem hovořil v minulém odstavci, a mně se na tváři protáhly koutky, jež záhy doprovodil široký úsměv.

Mnohdy se nedaří vyzařovat pozitivní sílu a nechtěně sklouzneme k negativním reakcím, které mají také vlastní formu projevu. Kamarád-podnikatel si čas od času najme pár brigádníků, když potřebuje vypomoci s větším množstvím zakázek. Jedná se převážně o letní období, kdy je velký zájem o realizaci stavebních prací, a poněvadž si vybírá z řad pomocných dělníků, musí je stále hlídat. Pokud je nechá delší dobu o samotě, provedou neuvěřitelné karamboly, které při závěrečné kontrole většinou vyplavou na povrch. Tuto skutečnost dost často komentuje: “Já bych se z těch lidí podělal.” Vzhledem k tomu, že každá myšlenka má touhu se uskutečnit, i na něho čekalo menší překvapení. Když se po jednom z bujarých mejdanů probudil v odpoledních hodinách doma na posteli, uvízlo mu ve slipech menší nadělení. A v tom je náš život opravdu kouzelný; splní nám vše, po čem toužíme, a nedělá žádné rozdíly. Nerozlišuje mezi dobrem a zlem a nechává pouze na nás, abychom si vybírali ta nejhezčí přání.

Probouzím se do jasného rána a ve vzpomínce stále ještě pulzuje sen, který před několika málo minutami defiloval před mým duševním zrakem. Zrodila se v něm polemika, co všechno bych dokázal jako mesiáš. Nevím, proč mne přepadla zrovna tato úvaha, ale slib zněl: “Zachovat mlčenlivost a pomáhat druhým.” Když fantazie vyčerpala všechny zajímavé nápady, ocitl jsem se pod statnou hruškou, k jejímž kořenům se snesl list. Vklouzl mi do dlaně, která se na okamžik sevřela, a když se opět rozevřela, vyletěl z ní zelený motýl. Až neskutečně rychle se zhmotnila předešlá myšlenka o mesiášovi, jenž bohužel záhy porušil daný slib. Nevydržel jsem uchovat v anonymitě novou identitu a ukázal kouzlo s motýlem kamarádce. Od té doby mě následovaly davy lidí, pro něž zprvu konám zázraky s velkým nadšením, ale záhy mne opustila inspirace. Obklopen v podstatě stádem ovcí, kde se nikdo nenamáhal zhmotnit své vlastní přání, se zříkám role mesiáše. Poněkud pesimistický závěr přehlušila posléze věta: “Obdaroval jsem vás lidstvím právě proto, abyste v sobě mohli hledat a nalézt mou nesmrtelnou podstatu.”

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí “Modrá”

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Mohlo by se Vám líbit…