Krása je rozmanitost plazů

298  209 

Cesty k Navahům: vědět odkud přicházíme

Jádrem této knihy jsou zápisky z několika pobytů v indiánské rezervaci kmene Navahů v oblasti Four Corners, kde se pravoúhle setkávají státy Colorado, Utah, Arizona a Nové Mexiko. Měli jsme možnost žít v jedné domácnosti s Černým koněm, jedním z posledních indiánských šamanů. Jsou to zápisky velmi osobní – indiánská rezervace je prostředí, ve kterém věříte víc na mimozemšťany než na komunální volby. Snažili jsme se přiblížit tradiční indiánské obřady, kterých jsme se účastnili, a též objasnit strdečný vztah, jaký mají Češi k indiánům. Druhá část knihy je věnována přirozenému světu, kterému se dá porozumět jen vlastní zkušeností.

1 skladem

Další informace

autor: Václav Cílek, Alexandr Stipsits
nakladatelství: Dokořán
počet stran: 308, barevná příloha
vazba: vázaná
formát: 140 x 205 mm
vydáno v roce: 2013
ISBN: 978-80-7363-524-4
O dešti

Jádrem této knihy jsou zápisky, které jsme velmi pomalým internetem, jaký už dnes neseženete, posílali domů z usedlosti Černého koně z indiánské rezervace v oblasti Four Corners, kde se pravoúhle setkávají státy Colorado, Utah, Arizona a Nové Mexiko. Jsou to zápisky velmi subjektivní. Nemůžete čekat, že budeme žít v jedné domácnosti s významným indiánským šamanem a přitom budeme objektivní. Je to prostředí, ve kterém věříte víc na mimozemšťany než na komunální volby.

Do těchto zápisků jsme zasahovali jen minimálně opravami chyb a krátkými dodatky hlavně z ručně psaného deníku. (Když píši tyto věty, venku mezi stromy prší, a já jasně vím, že tento déšť je důležitější než jakákoliv moje věta, je to mírný ženský déšť, a já si nemohu vzpomenout na její jméno.) Druhá část knihy je věnována přirozenému světu, kterému se dá porozumět jenom zkušeností. Do třetí a čtvrté části knihy jsme zahrnuli texty a fragmenty textů, rozhovorů a úvah o nás a indiánech. Pochopitelně, že nás zajímá, jak básník Vrchlický demaskoval mistra Mikoláše Alše jako indiána a jak z toho ve výčepu u sv. Tomáše měl Aleš radost. Víme, že se Antonín Dvořák potkal s Buff alo Billem, ale nevíme, zda a o čem spolu hovořili. Konec konců Dvořáka při této příležitosti tehdy obtěžoval bystrý Mark Twain. Buff alo Bill neměl v Čechách velký úspěch, protože ponížený, skeptický národ si o vítězích – tehdy jako nyní – myslel své a víc stranil poraženým indiánům.

Asi bychom se měli vrátit ke Sládkově překladu Hiawathy (1872) jako k zakladatelskému dílu českého indiánského hnutí. Dvořák na tento text málem napsal operu a téměř složil americkou hymnu, na kterou bychom někdy byli pyšní, a jindy ne. Víme o našincích, kteří putovali k indiánům, víc než třeba o Longfellowovi, tvůrci Hiawathy, který v Praze psal báseň o městě obleženém duchy dávných armád. Poté, co indiánský aktivista Adam Fortunate Eagle přistál v Itálii, objevil tím Evropu a papeži místo políbení prstenu nabídl kalumet míru, míří i do našich zemí po stezkách prošlapaných E. T. Setonem, Allanem Ginsbergem nebo Garym Snyderem řada indiánských bratrů a sester.

Asi bychom měli ještě pár let počkat, sbírat materiál o indiánech a pobývat opakovaně v rezervacích, kde nás znají a zvou. Pak bychom vydali asi obsáhlejší a poučenější knihu. Jenže kdo ví, co bude za rok? Jeden z autorů této knihy – Saša Stipsits – strávil mezi indiány šestnáct let a do kmene byl přijat již dávno. Na co čekat? Budoucnost přichází rychle a pod jejími kroky se již teď chvěje zem. Vnímáme pohyb větru v horách a víme, že melodie, kterou Země zpívá, je teď jiná. Cítíme bázeň, a to je něco jiného než strach.

Píšeme hlavně, protože víme, že vztah Čechů a indiánů je jiný, přímější a vroucnější než u většiny Evropanů. Jsme si dosud vědomi společných mezolitických kořenů. Každý, kdo sbírá houby nebo chytá ryby, má v sobě kousek indiánské duše. A pak celá ta tradiční indiánská spiritualita, nebo jak to nazveme, přeci není něco, co patří do 19. století. Ta teprve přichází a nabývá na důležitosti. Stejně jako déšť a hvězdy.

Odpovídá: stal jsem se tím nejlepším a tím nejhorším,
o čem jsem snil.
Když jdu, země sama ubíhá pod mýma nohama,
když si lehnu, země mi padne jak ulitá.
Kameny ležící dlouho pod vodou prasknou v ohni, ale kameny
ležící na slunci a v noci v suchu
zazvoní, když do nich udeříš. Nebo se rozlomí na dva kusy.
Vždy bylo hodně míst, kde jsi mohl prosit o odpovědi:
ta místa se nyní přiblížila, aby mohla odpovídat.
A dokonce i já jsem přivolal svůj hlas, aby šeptal s nimi:
všechna tajemství jsou blízko, jak tvé prsty.
Když se tvé srdce zajíká bolestí a nadějí,
skloň se nad ním, jak muž nad malým ohníčkem.

Obsah

I. CESTY K NAVAHŮM
O dešti
Místa se přiblížila, aby mohla odpovídat
Příběh Králíka, který se stal Medvědem

II. PŘIROZENÝ NEVYČERPATELNÝ SVĚT
Cestou na Komorní hůrku
Architektura u zvířat
Energetický audit termitiště
Lemčík jako umělec
Proč ptáci zpívají?
Pták učitel
Bronzové křídlo anděla slávy
Estetika pro zvířata
Kosí píseň
Ptáky už jsme kdysi byli
Tvar ptačího hejna
Špačci v Římě
Ptáci a makléři
Radosti malých ptáků
O stromech a ptácích
Ptáci s lidskou duší na svatbě pod horami
Vize v lužním lese: světy zvířat a lidí se prostupují

III. VZAL PUŠKU A ODEŠEL K ŽIVOTU MICHIGAN
Když nezaplatíte, tak vás oběsíme!
Klid najde člověk kýžený, jen doma v teple u ženy
Krávy a samurajové
Skrze ty ovce by došlo k velkému česko-indiánskému srozumění
I like America
Eliade to přehnal
Tyto národy potřebují optimismus
Miguelito
Globalizace záhrobí a cvičení vertikálního oběhu
Frič o kaktech a jejich narkotických účincích
Propast a báseň
Záležitost života a smrti a zpěvu
Dnešní apokalypsa
Prudič Milton hovoří o jablkách a krku jízdní velbloudice
Pohled misionáře – velký exorcismus je na místě
Vize na Budči: národy mezi nitrem zářivé země a sluneční hlubinou
Jak bizoni nezabránili první světové válce aneb Práce, sex a prachy

IV. INDIÁNSKÝ SLOVNÍČEK – STŘEDOEVROPSKÁ PERSPEKTIVA
Jména
Věci

O kresbách
Literatura
Poděkování

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí “Krása je rozmanitost plazů”

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Mohlo by se Vám líbit…