Jezero Elgygytgyn na Čukotce má kulatý tvar o průměru 12 kilometrů a hloubce až 174 metrů. Jezero vzniklo při dopadu meteoritu před 3,6 miliony let. Přestože se nachází nedaleko severního polárního kruhu, za celou dobu své existence nebylo nikdy pokryto pevninským ledovcem. Také proto obsahuje až 500 metrů silná vrstva usazenin na dně jezera cenné informace o stavu životního prostředí a vývoji klimatu v minulosti. Díky analýze vzorků sedimentů se vědcům podařilo rekonstruovat klimatický vývoj v Arktidě za posledních 2,8 milionu let.

Studie, zveřejněná 21. června 2012 v časopise Science, dokazuje, že Arktida procházela v minulosti velkými změnami. "Identifikovali jsme téměř tucet období během posledních 2,8 miliónu let, kdy bylo klima mnohem teplejší než v současnosti," řekla Julie Brigham-Grette z university v Massachusetts. Ve dvou obdobích před 400 tisíci a 1,1 miliony lety se podnebí dokonce natolik oteplilo, že ledovec v Grónsku pravděpodobně úplně roztál. Letní teploty byly o 4 až 5 stupňů Celsia vyšší než dnes.

Globální oteplování v posledních staletích je vysvětlováno jako důsledek spalování fosilních paliv a vyšších koncentrací skleníkových plynů v atmosféře. Skeptici na to mají jiný názor. Jisté je, že v minulosti byly klimatické změny způsobovány jinými faktory.

Milankovičovy cykly dobře objasňují pravidelné střídání dob ledových a meziledových. Změny vzájemné pozice Slunce a Země však nenabízejí odpověď na otázku, proč bylo klima v Arktidě v některých obdobích tak teplé. Jak ukazují klimatické modely, dostatečným vysvětlením nemůže být ani vyšší atmosférická koncentrace skleníkových plynů. Podle autorů studie je možné, že zvýšení teploty umocnila zpětnovazební smyčka. Takovou kladnou zpětnou vazbou je například tání mořského ledu a následné ohřívání mořské hladiny - ta je totiž tmavší než led a pohlcuje tedy více slunečního záření.

Důležitým poznatkem, na který vědci upozornili, je spojitost mezi některými teplými periodami v Arktidě a kolapsy Západoantarktického ledového štítu, o nichž svědčí jiné výzkumy. Rozpady ledového příkrovu v Antarktidě mohly narušit oceánskou cirkulaci a ovlivnit oteplování na severní polokouli. Je také možné, že kvůli vyšší hladině moře mohla teplejší voda pronikat z Tichého oceánu Beringovým průlivem do Severního ledového oceánu. Otázek je každopádně mnohem více než odpovědí.

"Máme se ještě hodně co učit," poznamenala Julie Brigham-Grette. "Nicméně naše výsledky se shodují s tím, čeho jsou dnes glaciologové svědky. Sedm z dvanácti hlavních šelfových ledovců v Antarktidě mizí, nebo už zmizelo. Obáváme se, že bod zlomu pro postupné odlednění Grónska a Arktidy může být níže, než se glaciologové dříve domnívali."


Poznámky
(komentář slovenského klimatologa Prof. RNDr. Milana Lapina CSc.)

Uvedený výzkum je, samozřejmě, velmi cenný. K textu mám ale několik poznámek.

1. Všichni, kteří se zabýváme klimatickými změnami, víme, že údaje z jednoho místa, byť i velmi spolehlivé, nemohou charakterizovat změny klimatu v tak rozsáhlé oblasti, jako je Arktida.
2. Kombinací s podobnými poznatky z jiných oblastí Arktidy a severní polokoule (případně i s celou Zemí) by bylo možné zpřesnit, potvrdit nebo i vyvrátit hypotézu vyplývající z analýzy na jednom místě.
3. Všechny změny klimatu návazné na Milankovičovy cykly mají časový rozměr desítek tisíc let. Nyní jsme svědky významné změny klimatu v Arktidě v časovém rozmezí desítek roků, což je podstatný rozdíl.
4. Za uplynulých 60 let se v Artidě v průměru oteplilo o 3 °C a plocha letního mořského ledu poklesla přiblížně na polovinu.
5. I přes velký význam analýzy dávno minulých změn podnebí v Arktidě jde nyní zřejmě o změny, které mají podstatně odlišné příčiny a také dynamiku vývoje.

Zdroje:
- Science Magazine (21.06.2012, 2.8 Million Years of Arctic Climate Change from Lake El’gygytgyn)
- University of Massachusetts (2012 -- Emerging Science from Lake El’gygytgyn)
- Scientific American (22.06.2012, Arctic Ice Caps May Be More Prone to Melt)
- Environmental Protection (25.06.2012, Arctic Climate More Vulnerable Than Previously Thought)