Profesor Rusek patří k hlavním signatářům březnové petice vědců a odborných pracovníků, kteří otevřeně kritizovali současný způsob hospodaření v lesích. Akademici ve své výzvě upozornili, že na lesníky je vyvíjen stále větší ekonomický tlak, což v kombinaci s klesající cenou dřeva vede k masivnímu kácení a maximalizaci zisku. Lesy jsou devastovány a místo původních dřevin jsou znovu vysazovány smrky, u nichž je zajištěn největší výnos. Nedávno jmenovaný generální ředitel Lesů ČR hodlá dokonce těžbu dřeva zvýšit o 20 procent, aby se "vyrovnala nabídka s poptávkou". Lesohospodáři se i přes protesty ekologů a ochránců přírody přizpůsobují tržnímu prostředí.

Rusek poukázal na případ Šumavy, kde na plošně vykácených územích vyhynula veškerá původní půdní fauna. Za několik málo let po holoseči je půda mrtvá a novým sazenicím se nadaří. "Z tohoto hlediska je třeba chránit i to neviditelné rozumným hospodařením. Nelze odvést veškerou dřevní hmotu z lesa," argumentoval biolog.

Po záplavách na přelomu března a dubna se mnozí lidé začali ptát po příčinách. Jak je možné, že jsou znovu záplavy? Jak je možné, že se stoletá a pětisetletá voda opakuje několikrát za desetiletí? Kde je chyba? Profesora Ruska povodně nepřekvapily: "Zanedbali jsme životní prostředí, zamořili ovzduší, zničili lesní i zemědělskou půdu. Římané zničili svoji říši kvůli nezřízenému životu, teď je však situace daleko horší."

Pravdou je, že lidé narušovali přírodní rovnováhu od nepaměti. Ve středověku naši předci vykáceli lesy - nejdříve v nížinách a později i na horách. Následovaly povodně v přilehlých regionech. Jenomže to, co se děje teď, nemá obdoby. "Je nejvyšší čas ozřejmit vztah půd k záplavám," nabádá biolog. "Dnes dobře víme, že mladý les má nižší schopnost zadržovat vodu než půda v pralese, lesní monokultury nižší než lesy smíšené. A že mrtvé orné půdy nepropouštějí vodu do hlubších půdních vrstev vůbec a většina srážek z nich odtéká povrchově. A tak u nás dochází k stále častějším katastrofálním povodním."

Jako příklad uvedl Rusek situaci na Moravě. "Na polích jižní Moravy vymřely vlivem nevhodné lidské činnosti hlubinné druhy žížal. Ty každoročně obnovovaly půdní mikrostrukturu a hloubily svislé chodby, jimiž se půda provzdušňovala a do nichž pronikala dešťová voda i kořínky rostlin. Zánik žížal vedl k utužení půd. Krusta na povrchu brání vsakování, dešťová voda odtéká povrchově do řek." Toto je významná okolnost, která přispívá k povodním. Stačí několikadenní deště a voda se začne rozlévat z břehů.

"Hned za ulicí, kde bydlíme, je velké pole oseté nyní ozimou pšenicí. V posledních letech byla jeho část silně podmáčená i v létě a kombajnéři měli potíže při sklizni. Kombajny několikrát zapadly do podmáčené půdy a museli je vytahovat pásovými traktory. Právě nyní je velká část tohoto i vzdálenějšího pozemku zaplavena povrchovou a spodní vodou a vytváří na poli velké 'jezero', na které přilétli rackové, a dokonce labuť. To jsme tu v minulosti ještě neměli," řekl počátkem dubna v rozhovoru pro MF Dnes Josef Rusek. "Souvisí to i se zanedbanou péčí o drenážní půdní systémy, která přešla ze státu na soukromé vlastníky zemědělské půdy a neprovádí se vůbec. Celková péče o krajinu je zanedbána stejným způsobem. A pak se divíme, že voda se do půdy nevsakuje a působí obrovské povodně."

"Na zdravém fungování půdy, tedy i lesa, se podílí tisíce druhů mikrobů, obrovské množství mikroskopických půdních hub a půdních živočichů," pokračoval autor dvou stovek vědeckých a odborných prací. "Ukázali jsme, že zničit celý tento mikrovesmír je snadné a lesní půda není výjimkou. Pasečné hospodaření a průmyslové znečištění odčerpalo z půdy důležité prvky. Snížil se počet a rozmanitost života pod zemí. Půda je už tak vyčerpaná, že i malá změna může celý ekosystém ochromit. Tou může být například i chybná léčba... Ukázalo se, že na pasekách mizí řada lesních druhů a na druhé straně některé lesní druhy dosahují v mrtvém lese největší aktivity. Některé změny jsou v našem lidském měřítku nevratné, protože k návratu těch lesních druhů, které tam vymizely, dojde možná za 500 tisíc let."

Rozpad ekosystémů je celosvětovým problémem. Všudepřítomná devastace a zamoření charakterizují vztah moderního člověka k přírodě. Lidé přetvářejí krajinu, kácejí lesy, regulují vodní toky, přehnojují pole, ničí, plení a žijí na úkor ostatních. Znečištění životního prostředí nejrůznějšími chemickými látkami a těžkými kovy je neúnosné. Půdní organismy hromadě umírají. "Pokud hned neuhynou, oslabí se jejich imunitní systém a pak je hromadně napadají houby a jiní paraziti nebo mají sníženou plodnost a vyvíjejí se s poruchami," uvedl Josef Rusek. Důsledky jsou a budou dalekosáhlé a jen těžko předvídatelné. "Půda není zkumavka, do které se nalije nějaký roztok nebo chemikálie, zamíchá se a bude to fungovat. Půda je složitý živý systém, a ten živý systém se velmi snadno změní tak, že se už nedá obnovit," varoval profesor.

Žížaly a další půdní organismy ztrácejí imunitu. V průmyslových zónách, v okolí velkých měst nebo v půdách kontaminovaných pesticidy je až 80 procent živočichů napadeno parazity, houbami a bakteriemi. Extrémně okyselené půdy už zahubily řadu vápnomilných životních forem. Acidofilní druhy nemohou zajistit rovnováhu. Ekosystém nemůže správně fungovat. Vyvážený stav je závislý na složitém propletenci mnoha tvorů - žížalami a chvostoskoky počínaje a hlísticemi nebo roztoči konče. Komplikovaná síť zajišťující životodárný význam půdy není dosud plně popsána a pochopena. V jednom krychlovém centimetru zeminy žije 20 až 30 tisíc geneticky odlišných baktérií. "Mnohé vyhynuly dříve, než jsme je poznali. Přitom ve vývoji půdy jsou důležití všichni - nejdrobnější, větší a ještě větší," konstatoval Rusek.

Po dramatickém úbytku půdní biodiverzity ve 2. polovině 60. let minulého století zůstalo v některých typech půd z původních 34 druhů chvostoskoků jen 4 nebo 5. Počet přeživších jedinců se snížil z původních 140 tisíc na metr čtvereční na 800 až 4200. Jinde, především v horských oblastech, se vlivem kyselých dešťů a vymizení původních druhů chvostoskoci a roztoči naopak silně přemnožili a úplně tím změnili půdní procesy.

Rozpadající se ekosystémy jsou neklamným signálem rozsáhlé ekologické katastrofy globálního rozsahu. "Příroda za posledních 100 let zažívá těžký šok, na který reaguje rozkolísáním přírodních a klimatických procesů," upozornil v roce 2004 profesor Rusek. Lze ještě zabránit nejhoršímu? A chějí vůbec lidé na svém chování něco změnit? "Jsem realista," pokyvuje hlavou biolog. "Náprava bude velmi, velmi těžká."


Zdroje:
- Silvarium (24.01.2006, Ohrožení lesní půdy - ČT2)
- iDNES (04.04.2006, Kdo může za povodně? Lidé)
- Portal.cenia.cz (11.05.2006, Experti: Bez změny v hospodaření budou lesy dál plantážemi dřeva)
- Ústav půdní biologie (Josef Rusek)
- Akademie věd ČR (04/1999, Uznávaný půdní biolog doc. RNDr. Josef RUSEK, DrSc.)