Počasí v Evropě
Zalednění Arktidy
Klimatické anomálie
Dnes je 27. 05. 2017, svátek má Valdemar citát pro dnešní den: Buď se budeme navzájem respektovat nebo zahyneme.
  Hlavní menu
  Rubriky
  Knihy v nabídce
  Zajímavé stránky
  Ikona webu
Facebook Twitter Google +
Turínské plátno
Rubrika: Historické otazníky (21.05.2006, 40218 přečtení)


Podle křesťanské tradice bylo do Turínského plátna krátce po ukřižování zahaleno tělo Ježíše Krista. Lněná textilie je dlouhá 436 centimetrů, široká 110 centimetrů a váží 1420 gramů. Název plátna je odvozen od italského města Turín, kde je tato relikvie uchovávána od roku 1578. Pouhým okem jsou na ni viditelné obrysy muže vysokého asi 180 centimetrů. Dodnes nikdo nedokázal uspokojivě vysvětlit, jakým způsobem otisk vznikl. Skeptici dostali důvod k radosti v roce 1988, když expertní týmy z univerzit v Oxfordu, Curychu a Tusconu provedly radiouhlíkovou zkoušku několika vláken a dospěly k závěru, že roucho vzniklo s 95 procentní pravděpodobností mezi roky 1260 a 1390. Nedávno se ovšem ukázalo, že testované vzorky byly odstřiženy z opravovaného kusu látky a textilie je ve skutečnosti mnohem starší. Poslední analýzy kladou okamžik jejího vzniku mezi 1 tisíciletí př.n.l. a 7. století n.l. Autenticitu plátna potvrzuje celá řada verifikovatelných indicií. Mezi nejpádnější z nich patří způsob tkaní, použitý materiál, otisk mince z roku 29 a přítomnost pylu endemických druhů rostlin.

Třírozměrný obraz Ježíše vytvořený podle Turínského plátna. Jak už bylo zmíněno, na Turínské plátno se dosud neobjasněným způsobem zepředu i zezadu otiskla postava dospělého muže vysokého zhruba 175 až 180 centimetrů. Jeho stáří se odhaduje na 35 až 40 let. Vousy a vlasy mu sahaly až po ramena, svalstvo měl dobře vyvinuté, hmotnost nepřesahovala 81 kilogramů.

Obraz sépiového zabarvení je na látce nejlépe viditelný ze vzdálenosti kolem pěti metrů, při pohledu zblízka nejsou obrysy zřetelné. Naopak jasně ohraničené jsou rezavé skvrny zaschlé krve. Kromě toho se vedle postavy nacházejí dvě řady tmavých bodů a další poškozená místa, která pravděpodobně vznikla při požáru kaple v Chambéry na východě Francie v roce 1532.

Obrázek č. 1: Třírozměrný obraz obličeje vytvořený podle Turínského plátna.

Zdroj: Sugar Coated Shroud of Turin


Pozoruhodné je, že otisk těla zasáhl pouze tenkou vrstvu o tlouštce 180 až 600 nanometrů a přesně odpovídá anatomickým skutečnostem. Připomíná spíše fotografický negativ. Obsahuje dokonce trojrozměrná data, na jejichž základě bylo možné rekonstruovat tvář s četnými detaily nezachytitelnými na běžné fotografii (kapky krve na vousech, stopy rozmazané krve na pravé tváři, otisk mincí v očních důlcích).

Snahy o vysvětlení vzniku otisku oscilují od reakce nabalzámovaného těla s povrchem roucha, přes působení plynů, až po elektromagnetické nebo radioaktivní vlivy nebo zručnou malířskou práci bez viditelných stop štětce. Poslední uvedená možnost je však podle většiny odborníků prakticky vyloučena.


Fotografie Turínského plátna, kterou v květnu 1931 pořídil italský profesionální fotograf Giuseppe Enrie.

Obrázek č. 2: Fotografie Turínského plátna, kterou v květnu 1931 pořídil italský profesionální fotograf Giuseppe Enrie.

Zdroj: Université de Montréal



Dr. Mechtilda Fluryová-Lembergová v roce 2002 opravila a zpevnila poškozené Turínské plátno. Materiál, struktura a způsob zhotovení

Turínské plátno je lněnou látkou s nepatrnou příměsí bavlny. Len, který byl při tkaní použit, byl ve své době velice drahý a je charakteristický pro oblast Středomoří. Podle biblických evangelií koupil pohřební rubáš Ježíšův tajný učedník a bohatý člen židovské velerady Josef z Arimatie. Poznatky získané profesorem Gilbertem Raesem z Belgie v roce 1973 doplnila v roce 2002 špičková švýcarská expertka na dějiny textilií Dr. Mechthilda Fluryová-Lembergová.

Obrázek č. 3: Dr. Mechtilda Fluryová-Lembergová v roce 2002 opravila a zpevnila poškozené Turínské plátno.

Ve prospěch pravosti drahocenné památky svědčí mimo jiné i specifický způsob tkaní. Jde o tzv. šupinový kepr (tři k jedné, three-to-one), jenž je nezaměnitelný a snadno rozpoznatelný. Užíván byl pouze v krátkém období na začátku našeho letopočtu. Stejným způsobem se tkalo v pevnosti Massada u Mrtvého moře zničené při židovském povstání proti Římanům v roce 72 po Kristu. Tentýž vzor je zobrazen na malbě z 12. století znázorňující Kristův pohřební rubáš. Dr. Fluryová-Lembergová se domnívá, že malíř musel být v kontaktu s Turínským plátnem a byl si vědom neobvyklého typu tkaní.

Lněné nitě mají průměr přibližně 0,15 milimetru, plátno jako celek je silné 0,35 milimetru. Na délku 1 centimetru se vejde asi 25 příčných nebo podélných nití. Jako příměs byla použita bavlna druhu bavlníku bylinného (Gossypium herbaceum) běžně rozšířeného v zemích Blízkého východu. V Evropě nebyla bavlna známa až do 16. století, kdy ji Arabové přivezli na Sicílii a na jih Pyrenejského poloostrova.


Ilustrace z maďarského rukopisu napsaného mezi roky 1192 a 1195. Srovnání částí ilustrace z maďarského rukopisu a Turínského plátna.

Obrázek č. 4 a 5: Někteří badatelé považují tuto ilustraci z maďarského rukopisu (Prayův kodex), napsaného mezi roky 1192 a 1195 a uloženého v Széchenyiho národní knihovně v Budapešti, za důkaz, že Turínské plátno není padělkem z vrcholného středověku. Všimněte si dvou skupin skvrn, které se podobají poškozeným místům na relikvii. Malíř se pravděpodobně snažil na své malbě zachytit jedinečný způsob, jakým byla látka utkána. Ježíš na obraze má ruce ve stejné poloze jako postava z plátna.

Zdroje: ShroudStorym.com, perso.wanadoo.fr/gira.cadouarn/



Skladování

Dr. Mechtilda Fluryová-Lembergová zastává názor, že autenticitu plátna prokazuje i "způsob přehýbání plátna či stopy vlhkosti v lemech", které "jsou stejné, jako se objevily na svitcích od Mrtvého moře," a které "naznačují, že rubáš se uchovával v amfoře, což se ve starověku dělávalo."

Od té doby se podmínky při skladování často měnily. Přinejmenším dvakrát byla textilie vážně ohrožena požárem, zkáze se však pokaždé shodou okolností podařilo zabránit. V současné době je uchovávána ve speciální nádobě naplněné argonem, aby se předešlo oxidaci. "Kdybychom nezasáhli včas, podklad tkaniny by ztemněl stejně jako obraz a ten by nakonec zmizel úplně," poznamenala Fluryová-Lembergová.


Pylová zrna

Na fotografii z roku 1978 Dr. Max Frei snímá pomocí lepící pásky vzorky z povrchu plátna. Poprvé tak učinil v roce 1973. Švýcarský kriminolog a specialista na falšované obrazy Dr. Max Frei odebral v listopadu 1973 pomocí lepící pásky vzorky z povrchu plátna. V univerzitní laboratoři v Curychu pak vzorky v letech 1974 až 1975 pečlivě zkoumal a identifikoval 165 zrníček pylu 48 druhů rostlin. Nejhojněji byla zastoupena rostlina Gundelia tournefortii (45 zrníček, 27,3%). Frei rostliny rozdělil do čtyř skupin:

  1. Pouštní rostliny typu halofilů (dávají přednost místům s vysokým obsahem soli) - rostou v oblasti Palestiny, kolem Mrtvého moře a Negebu.

  2. Stepní rostliny - typické pro stepní oblasti turecké Anatolie - Bytlis, Diyarbakir, Mardin, Urfa (bývalá Edessa) a Malatya.

  3. Menší skupina rostlin, jejichž výskyt je vázán na okolí Istanbulu (dříve Konstantinopol).

  4. Rostliny rostoucí na jihozápadě Evropy.

Obrázek č. 6: Na fotografii z roku 1978 Dr. Max Frei snímá pomocí lepící pásky vzorky z povrchu plátna. Poprvé tak učinil v roce 1973.

Je známo, že pylová zrna mají schopnost zachovávat své vlastnosti po řadu staletí. Z přítomnosti pylu rostlin typických pro určitou geografickou oblast je možné usuzovat, že se v dané oblasti relikvie nacházela. A podle legendy bylo plátno skutečně brzy po Ježíšově smrti přepraveno z Jeruzaléma do Edessy a později do Konstantinopole. Ve středověku se dostalo do Francie a nakonec skončilo v Itálii.

Na výzkum Dr. Freie navázali další odborníci, mezi nimi i botanik Dr. Avinoam Danin z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě a palynolog Dr. Uri Baruch. Danin představil výsledky svého výzkumu v roce 1999 na XVI. Mezinárodním botanickém kongresu v americkém St. Luis. Na rubáši objevil kromě pylu rostlin také otisky rostlinných částí. Ve své studii zdůraznil, že kombinace dvou specifických druhů (Gundelia tournefortii a Zygophyllum dumosum) je jasným dokladem toho, že se plátno muselo nacházet v okolí Jeruzaléma a to v březnu nebo dubnu, protože tyto dvě rostliny se vedle sebe vyskytují pouze v uvedených měsících na malém území v okolí židovského hlavního města. Ve zvýšené míře (40%) byl detekován pyl Gundelia tournefortii. Rostlina se navíc otiskla poblíž ramen postavy. Danin s Baruchem věří, že právě z tohoto druhu byla spletena trnová koruna.

Dvě pylová zrna Gundelia tournefortii byla identifikována na roušce uložené od 8. století v katedrále ve španělském Oviedu. Podle katolické tradice byla do plachetky zahalena Kristova hlava. Umístění potní roušky o rozměrech 83 x 53 centimetrů lze vystopovat zpětně až do 1. století.


Německý učitel fyziky Oswald Schewermann objevil v roce 1983 na Turínském plátně otisk chryzantémy jedlé.

Obrázek č. 7: Německý učitel fyziky Oswald Schewermann objevil v roce 1983 na Turínském plátně otisk chryzantémy jedlé (Chrysanthemum coronarium). Vpravo je pro srovnání ilustrace květu této rostliny.

Zdroj: Shroud.com



Otisk mince z roku 29

Snímky získané pomocí mikroskopu při polarizovaném světle odhalily, že oční důlky zakrývaly kulaté předměty. Jezuita Francis L. Filas z univerzity v Chicagu v roce 1979 zjistil, že šlo o historické mince. Na minci nad pravým okem byla rozpoznána zahnutá hůl a písmena "U CAI". Pilát nechal v Jeruzalémě v letech 29 až 32 razit peníze (lepton simpulum) s nápisem TIBERIOU KAISAROS (Císař Tiberius). V numismatických sbírkách na celém světě se dochovaly tři kusy mince z roku 29 s nápisem TIBERIOU CAISAROS, takže je reálné, že na zavřené oči zemřelého byly položeny peníze z této chybné ražby. Archeologové jsou této teorii příznivě nakloněni, protože Židé měli skutečně v 1. století ve zvyku klást zemřelým na oči mince.


Mince umístěna v očních důlcích ukřižovaného muže. Mince ražená v Jeruzalémě v roce 29 našeho letopočtu

Obrázek č. 8 a 9: Jezuita Francis L. Filas z univerzity v Chicagu odhalil pomocí mikroskopu při polarizovaném světle, že oční důlky osoby na plátně zakrývají mince. Na pravém oku byl umístěn peníz se zahnutou holí a nápisem "U CAI". Je téměř jisté, že za tímto účelem byla použita mince ražená v Jeruzalémě v roce 29 našeho letopočtu.


Nápisy

Farmaceut Piero Ugolotti a páter Aldo Marastoni si v roce 1978 všimli, že na Turínském plátně lze rozeznat velmi špatně čitelné nápisy. Jednotlivá písmena se podařilo rozluštit až v roce 1995 francouzce Anne Laure-Courageové. Další výzkum realizovali v roce 1997 Grégoire Kaplan, Marcel Alonso a André Marion z Pařížského ústavu pro optiku (Paris Institut d’Optique). Rozluštěno bylo několik slov psaných zvláštní směsicí latiny, hebrejštiny a řečtiny. Tento způsob vyjadřování byl před 5. stoletím v tomto regionu obvyklý. Vědci se přiklánějí k možnosti, že nápisy vytvořili úřednící, kteří zapečeťovali Ježíšův hrob.

Nejčitelnější je nápis "INNECE", což je asi zkratka nebo část výrazu "IN NECEM IBIS" (trest smrti). Také další slova jsou pozoruhodná: "PEZU" (vykonán), "(I)HSOY" (Ježíš), "NAZARENUS" (Nazaretský), "(O)PSKIA" (stín obličeje) nebo TIBERIUS CĆSAR (císař Tiberius).


Nápis INNECE Nápisy rozluštěné v oblasti kolem hlavy otištěné na plátně.

Obrázek č. 10 a 11: Nápisy na Turínském plátně se podařilo rozluštit koncem 20. století francouzským vědcům z Pařížského ústavu pro optiku.

Zdroje: British-Israel.ca, Universidad de Piura, Misioneros Redentoristas



Stopy krve a další fyziologické poznatky

Na rubáši se nacházejí rezavé flíčky - stopy krve. Velká rána o šířce 4,5 a výšce 1,5 cm je umístěná mezi pátým a šestým žebrem otiské postavy a mohlo ji způsobit bodnutí kopím. Krev řinoucí se z rány na boku byla krví posmrtnou, protože plazma zůstala na okrajích a fibrin (bílkovinná látka vznikající při srážení krve) uprostřed. Na ostatních místech jde o krev předsmrtnou, neboť světlou plazmu obklopuje fibrin z vnější strany.

Krev prýštila také z ran v zápěstích, kam bývaly nešťastníkům odsouzeným k ukřižování vráženy hřeby. Dlaně by váhu těla nemohly unést. Při tomto způsobu přibíjení ke kříži docházelo k zasažení citlivého hybného nervu, v důsledku čehož se palec obrátil do dlaně směrem k malíčku. Proto jsou na plátně rozlišitelné jen čtyři prsty. "Otisk představuje muže ukřižovaného přesně tak, jak to popisují evangelia: přibitého na kříž za zápěstí a nikoliv za ruce, jak to ukazuje většina středověkých zobrazení jeho utrpení," konstatovala Dr. Fluryová-Lembergová. Nohy byly uprostřed nožní klenby proraženy dlouhým hřebem. Levá noha byla přeložena přes pravou.

Stopy krve na látce při 32 násobném zvětšení. Z analýz vyšlo na jevo, že muž měl krevní skupinu AB negativní. Pozoruhodné je, že stejná krevní skupina byla zjištěna také na plachetce z katedrály ve španělském Oviedu, o níž jsme se zmínili už v souvislosti pylem rostliny Gundelia tournefortii. Výzkum uskutečněný trojicí španělských vědců v roce 1998 dospěl k závěru, že plachetka i plátno pravděpodobně zakrývaly stejnou osobu. Krevní skupina AB je poměrně vzácná. Vyskytuje se pouze u 2 až 5 procent populace. Předpokládá se, že vznikla promísením Kavkazanů s krevní skupinou A a Mongolů s krevní skupinou B někdy po roce 1000 po Kristu, ale datování není vůbec jisté. Někteří experti stáří skupiny odhadují na 2500 let.

Obrázek č. 12: Stopy krve na látce při 32 násobném zvětšení.

Odsouzenci byl na hlavu nasazen ostrý bodavý předmět, nešlo však o trnovou korunu ale spíše o jakousi přilbu s dlouhými a ostrými trny. Viditelné je krvácení zepředu (na rozhraní vlasové pokrývky hlavy a čela) i zezadu. Krůpěje krve stékaly až k obočí (zejména k levému). Další slepovaly vlasy nebo protékaly směrem ke spánkům.

Popravený člověk byl Židem s přiměřené dlouhými vlasy a vousy. V týlu hlavy mu dlouhý pramen vlasů sahal až k lopatkám. Právě takové copánky jsou charakteristické pro Židy žijící v dobách kolem přelomu našeho letopočtu. Rasově se postava shoduje s typem vyskytujícím se dodnes mezi sefardickými Židy nebo vznešenými Araby.

Římští vojáci použili při bičování důtky Flagrum Romanum. O utrpení muže zahaleného do látky vypovídá mimo jiné zduření pravé strany obličeje. Oteklá je zejména lícní kost a pravé horní líčko. Vyčnívají i očnicové oblouky. Zraněn byl rovněž dolní ret a levá část brady. Nos byl ve své horní třetině přeražen. Rány pokrývají celé tělo od hlavy až po dolní končetiny. Převládají rány o délce kolem 3 centimetrů, jejichž počet se odhaduje na 80 až 120. Přesný počet není podle některých badatelů možné určit. Jiní experti na základě novějších výzkumných metod tvrdí, že osoba dostala 121 ran důtkami ze dvou směrů. Vypadá to, že bičovaný se v inkriminovanou chvíli nacházel ve schoulené pozici připoutaný ke kůlu. Biřici zřejmě použili důtky Flagrum Romanum se dvěma páry kovových kuliček spojených tyčinkami.

Obrázek č. 13: Římští vojáci použili při bičování důtky Flagrum Romanum.

Na textilii jsou viditelné i pohmožděniny, otlačeniny a rýhy. Ty jsou nejvýraznější na pravém rameni, což může být pozůstatek po nesení příčného trámu. Výmluvné jsou i odřeniny v místech levé lopatky a nad pravou lopatkou. Odhaduje se, že trám měl hmotnost asi 35 kilogramů. Odřenina na levém koleni je považována za indicii, že Ježíš byl pravák a pod tíhou trámu několikrát zakopl.

Lékaři konstatovali, že smrt musela nastat několik hodin před tím, než byl ukřižovaný zabalen do plátna. Tělo se nacházelo v napřímené poloze, bylo ztuhlé s hrudníkem vypnutým k nadýchnutí se zdviženým nadbřiškem a vpadlým podbřiškem. Drobné kapky posmrtného séra zachyceného na obou stranách postavy nenesou žádné známky rozkladu, takže kontakt s látkou nemohl trvat déle než několik dní.


Člověk zahalený do plátna byl před ukřižováním bičován ze dvou směrů důtkami se dvěma páry kovových kuliček. V inkriminovanou chvíli se nacházel ve schoulené pozici připoutaný ke kůlu. Údery zasáhly celé jeho tělo od hlavy až po dolní končetiny.

Obrázek č. 14 a 15: Člověk zahalený do plátna byl před ukřižováním bičován ze dvou směrů důtkami se dvěma páry kovových kuliček. V inkriminovanou chvíli se nacházel ve schoulené pozici připoutaný ke kůlu. Údery zasáhly celé jeho tělo od hlavy až po dolní končetiny.


Dr. Rogers a chybné závěry výzkumu z roku 1988

Dr. Raymond Rogers, Dr. John Jackson a prof. Giovanni Riggi na fotografii z roku 1978 při historicky prvním vědeckém výzkumu Turínského plátna. Dr. Raymond Rogers pracoval jako chemik v Národní laboratoři v Los Alamos (Los Alamos National Laboratory, LANL) v americkém státě Nové Mexiko. V roce 1978 se osobně podílel na Výzkumném projektu Turínského plátna (Shroud of Turin Research Project, STURP). Když v roce 1988 provedly tři světově uznávané laboratoře radiokarbonovou analýzu odřezků tkaniny, neměl důvod nevěřit jejím výsledkům. Vědci v anglickém Oxfordu, švýcarském Curychu a arizonském Tusconu po rozboru vzorku o velikosti 1 x 7 centimetrů (rozděleného na 3 díly) dospěli nezávisle na sobě ke shodným závěrům: Látka byla zhotovena kolem roku 1325 s tolerancí plus mínus 65 let. K jejímu prvnímu historicky doložitelnému vystavení došlo až v roce 1389, takže nebylo co řešit. Většina pozorovatelů měla jasno a Turínské plátno označila za církevní padělek.

Obrázek č. 16: Dr. Raymond Rogers, Dr. John Jackson a prof. Giovanni Riggi na fotografii z roku 1978 při historicky prvním vědeckém výzkumu Turínského plátna.

V roce 2000 však odborníci připustili možnost omylu. Potvrdilo se totiž, že textilie byla ve středověku opravována. Zejména okraje byly prokazatelně záplatovány. V roce 2002 byly záplaty odstraněny a restaurátoři vyjádřili vážné pochybnosti o kusu tkaniny použitém k dataci v roce 1988. "Tento fragment je mastný a je v něm inkrustovaný uhlík pocházející z požáru, jemuž plátno uniklo v roce 1532 v Chambéry," uvedla tehdy vedoucí výzkumného týmu Dr. Mechthilda Fluryová-Lembergová ze Švýcarska.

Vzorek látky z Turínského plátna odebraný v roce 1988 byl zkoumán také vědci ze švýcarského Spolkového vysokého učení technického (Eidgenössische Technische Hochschule, ETH) v Curychu. "Když jsem četl jejich zprávu, domníval jsem se, že jejich hypotéza je nepravděpodobná, ale mohu ji ověřit na vzorcích, které jsem archivoval," popsal svou počáteční skepsi Rogers. V prosinci 2003 mu kolega z týmu STURP poskytl vzorek roucha využitý při rozboru v roce 1988. Následná analýza, při níž mu asistovala Anna Arnoldi z Milánské univerzity, ho přiměla diametrálně přehodnotit názor. "Byl jsem ohromen, když jsem zjistil, že s nimi musím souhlasit," řekl Rogers. Vzorek totiž na rozdíl od zbytku plátna obsahoval mořené barvivo, mořidlo z oxidu hliníku, vanilin a spletená vlákna vlny se lnem. Mořené barvivo se ve Francii a Anglii do 16. století nepoužívalo.

Obrázek č. 17: Vzorek látky z Turínského plátna odebraný v roce 1988 byl zkoumán také vědci ze švýcarského Spolkového vysokého učení technického (Eidgenössische Technische Hochschule, ETH) v Curychu.

Záplata vznikla zřejmě v roce 1534, tedy nedlouho po požáru v kapli ve francouzském Chambéry (4.12.1532), kdy bylo plátno poškozeno. Sestry řádu svaté Kláry látku pečlivě vyspravily a na nové části nanesly hnědé barvivo, aby tak docílily podobného odstínu, jaký měl zbytek plátna.

"Datování z roku 1988 bylo pro dodaný vzorek určitě správné. Nicméně není pochyb o tom, radiokarbonovou metodou zkoumaný vzorek má úplně jiné chemické složení než hlavní část roucha. Publikovaná doba vzniku tohoto vzorku se neshoduje s dobou, kdy bylo plátno vytvořeno," konstatoval Rogers.

Dr. Rogers u vzorků ze středověké záplaty i původního roucha v roce 2003 zjišťoval, jestli obsahují vanilin. Vanilin vzniká rozpadem ligninu v buněčných stěnách rostlin. Z lněných tkanin postupem času mizí a podle jeho množství se určuje stáří materiálu. Zatímco v opravované části byl vanilin přítomen, vlákna z původní tkaniny už tuto látku neobsahovala. Podle toho odhadl Rogers stáří Turínského plátna na 1300 až 3000 let. Jeho poznatky jsou ve shodě s dřívějším výzkumem vědců ze skupiny STURP, kteří využili metodu ultrafialové fluorescence a oznámili, že cíp, z něhož byly v 80. letech odebrány vzorky, není shodný s ostatními částmi roucha. Studie Dr. Rogerse byla 20. ledna 2005 publikována v odborném časopise ThermoChimica Acta. Krátce po té 8. března 2005 Raymond Rogers zemřel.




Zpracováno podle:
- Shroud.it (RN Rogers: Studies on the radiocarbon sample from the shroud of turin)
- BBC News (31.01.2006, Turin shroud 'older than thought')
- National Geographic (09.04.2004, Jesus' Shroud? Recent Findings Renew Authenticity Debate)
- Science Daily (03.08.1999, Botanical Evidence Indicates "Shroud Of Turin" Originated In...)
- Shroud.com (1998, The Origin of the Shroud of Turin from the Near East as evidenced by Plant...)
- Shroud2000.com (New Evidence from Pollen and Flower Images)
- Hledajici.cz (Miroslav Žák: Tajemství Turínského plátna)
- RF HOBBY (09/2006, Šok! Turínské plátno je staré 2000 let!)
- Tiscali (02.10.2004, Turínské plátno I.)
- Lidovky.cz (15.04.2004, Turínské plátno obestírá nová záhada)
- web.katolik.cz (Turínské plátno)
- Living Miracles (28.05.2005, The Shroud of Turin)
- iDNES.cz (21.05.2004, Ježíšův pohřební rubáš je prý pravý)
- Reflex (č. 44/1999, Kauza Ježíšův rubáš)
- Osel.cz (23.11.2004, Zkoumání Ježíšovy DNA. Rozřeší Češi záhadu?)
- PBS (Shroud of Christ - Interview with Mechthild Flury-Lemberg)
- ETH Life (Doch keine Fälschung?)
- British-Israel.ca (Amazing Paleographic Discovery?)
- Universidad de Piura (Investigaciones aún en debate)
- Misioneros Redentoristas (Inscripciones en la Sindone)

Další zdroje:
- Koktejl (03/2005, Chemik znovu otevřel otázku Turínského roucha)
- Město Broumov (Replika Turínského plátna)
- 100+1 zahraniční zajímavost (07.06.2006, Tajemství Turínského plátna)
- DušeCZ (04.05.2003, Mystéria největších židovsko-křesťanských relikvií - turínské plátno)
- Sugar Coated Shroud of Turin
- www.sindone.org
- NMSR (Ray Rogers, July 21, 1927 - March 8, 2005)
- ShroudStory.com (Pollen on the Shroud positively places the cloth in Jerusalem and a region that...)
- Université de Montréal (Online Length Measurements on an Image of the Shroud of Turin The...)
- Thermochimica Acta






 Autor: Libor Kukliš

tisknout Vytisknout článek Diskuse (56 příspěvků, číst vše, přidat)




  Významné dny
  Slunce aktuálně
Slunce aktuálně

Počet dnů bez skvrn:
2016: 32 (9 %)  
2017: 37 (26 %)

Podrobnosti
  Země aktuálně
Globální teplotní odchylka
0,90 °C (1-12/2015)
0,94 °C (1-12/2016)
0,95 °C (1-4/2017)  

Koncentrace CO2
401,60 ppm (2/2016)
404,35 ppm (2/2017)

Lidská populace
7,392 miliardy (5/2017)

Index cen potravin FAO
168,0 bodů (4/2017)


ISS HD Earth Viewing
  Nejčtenější články
» 06.12.2016 - 2636x
Rozloha mořského ledu v Arktidě i Antarktidě byla letos v listopadu nejnižší v historii (číst článek)


» 05.03.2017 - 1691x
Teplotní rekordy v ČR 4.3.2017 (číst článek)


» 06.03.2017 - 1635x
Rozloha mořského ledu v Antarktidě je nejnižší v novodobé historii (číst článek)


» 07.02.2017 - 1431x
Rozloha mořského ledu v Arktidě byla v lednu rekordně nízká (číst článek)


» 19.01.2017 - 1173x
Rok 2016 byl nejteplejším rokem v historii měření (číst článek)


» 08.02.2017 - 844x
16. ročník Festivalu ProTibet v Ostravě (číst článek)


Gnosis - internetový magazín pro ty, kdo hledají poznání
Hlavní rubriky: Klimatické změny | Ničení Země | Další hrozby | Pomoc přírodě | Spiritualita, apokryfy | Záhady, zajímavosti | Ostatní
Pro články čtenářů je vyhrazena sekce Hledání Světla. Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.
Přebírání článků je možné po předchozí domluvě a pod podmínkou uvedení zdroje (tím se rozumí uvedení jména autora a příslušného odkazu).
RSS | Atom | Vytvořeno v phpRS.
Provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2017