Počasí v Evropě
Zalednění Arktidy
Klimatické anomálie
Dnes je 17. 12. 2017, svátek má Daniel citát pro dnešní den: Hlupák říká, co ví, moudrý ví, co říká.
  Hlavní menu
  Rubriky
  Knihy v nabídce
  Zajímavé stránky
  Ikona webu
Facebook Twitter Google +
Hans Joachim Zillmer: Fosilní kladivo
Rubrika: Dávné katastrofy (01.01.2004, 14790 přečtení)

Důkladná vyšetření fosilního kladiva potvrzují jeho pravost. Tento poznatek naduje zásadní změnu obrazu světa, protože nemohl existovat žádný pomalý vývoj, a tedy žádná evoluce.
Během své okružní cesty po středozápadě USA v roce 1993 jsem využil příležitosti a navštívil jsem Glen Rose, správní sídlo texaského okresu Somerwell. K místním pamětihodnostem patří Somerwell County Museum a Dinosaur Valley State Park. V Muzeu somerwellského okresu jsou uložena svědectví z prehistorických dob, zatímco v Národním parku Údolí dinosaurů jsou v Paluxy River a v jejím okolí k vidění velmi zachovalé veleještěří stopy.

Muzeum somerwellského okresu se nachází v historickém centru městečka. Během krátké prohlídky mě zaujaly zdánlivě halabala vystavené folie. Prohlédl jsem si třeba zkamenělá dřeva nejrůznějších druhů a tvarů, fosilizované kousky korábů, staré žraloci zuby, ze surové skály vydlabané kusy horniny s otisky dinosauřích nohou, zkamenělé trilobity (prakorýše), části lebek velkých savců, kosti různých pravěkých zvířat a další předpotopní nálezy, jež byly posbírány během posledních desetiletí v okolí Glen Rose.

Důkladně jsem zkoumal exponáty a přemýšlel jsem. Všechny zkameněliny byly totiž nalezeny ve stejných geologických vrstvách. To by dokazovalo koexistenci nejrůznějších prazvířat, jež se vyskytovala údajně v rozdílných epochách. V tom případě by byla zpochybněna reálnost evoluční teorie Charlese Darwina, na níž je založen náš momentálně platný světový názor, protože koexistence dinosaurů a lidí by vylučovala vývoj a tím také původ druhů.

Vlastně jsem však navštívil muzeum proto, abych si prohlédl kladivo uvězněné ve skále. Abych je snáz poznal, měl jsem s sebou fotokopii uveřejněného snímku. V muzeu zrovna měla službu ředitelka Jeannie Macková. Zeptal jsem se jí na kladivo a stará paní mi potvrdila, že leželo před velmi dlouhou dobou bez povšimnutí v jednom z regálů. Jednoznačně poznala tento unikát na fotokopii a bylo mi jasné, že nejde o pouhý výmysl. Paní ředitelka mi nemohla říct, kde se momentálně nachází kladivo, které hledám, odkázala mě však na jiné muzeum, o němž jsem nevěděl. To leží pouhých šest sedm kilometrů směrem na Národní park Údolí dinosaurů.

Zanedlouho jsem dojel ke Creation Evidences Museum.Toto Muzeum důkazů stvoření vypadá jako dvě velké vedle sebe ležící kancelářské buňky. Spatřil jsem v něm různé nálezy a fotografie, z nichž mnohé dokumentují zkamenělé stopy lidských a dinosauřích nohou. Některé otisky lidských chodidel jsou nadprůměrně velké. Ředitelem muzea je Dr. Carl Baugh, archeolog, který provádí vykopávky v bližším okolí.

Po prvním rozhovoru jsme s rodinou zamířili do Národního parku Údolí dinosaurů. Našli jsme četné zkamenělé stopy dinosauřích nohou v korytě Paluxy River a na pobřežních skalních plošinách. Divné bylo, že tyto pozůstatky po pravěkých zvířatech leží v horních geologických vrstvách. Voda, která přes ně teče, je měla vlastně velmi rychle uhladit a zničit erozí. Stopy, které by měly být staré nejméně 64 milionů let, nám však připadaly jako nové. Kromě toho jsem objevil dva podlouhlé hrubé otisky lidské nohy, na nichž ale nebyly zřetelné žádné detaily, jako třeba otisk palce.


Popis kladiva

Vrátili jsme se zpátky do Creation Evidences Museum a doktor Baugh mi umožnil přístup k potřebným podkladům týkajícím se výsledků zkoumání fosilního kladiva.

Tento prastarý nástroj má jednoduchý tvar a vypadá skoro jako běžné zednické kladívko. Topůrko je krystalizované a zkamenělé, velmi tvrdé a má neporušenou strukturu. Podařilo se zjistit, že vnitřek je porézní a zuhelnatělý. Kombinaci zuhelnatění a zkamenění si nelze vědecky vysvětlit. Není mi známo, že by na světě existoval podobný nález. V tomto případě musely proběhnout současně nebo těsně po sobě dva zcela rozdílné procesy. Aby došlo ke krystalizaci a zkamenění, musí být předmět nutně uložen v tekoucí vodě, zatímco vznik porézního uhlu je naopak podmíněn hořením. Jak známo, voda a oheň jsou dva naprosto různé živly a vzájemně se vylučují. Tento zdánlivý rozpor objasním později při analýze průběhu potopy.

Vnější vrstvy topůrka mi připomínají zkamenělé kmeny a pařezy v arizonském Petrified Forest National Park, který jsem navštívil v roce 1988. Na kusy rozsekané dřevěné kmeny v tomto národním parku jsou totálně fosilizované a mají homogenní krystalickou strukturu. Není mi znám jediný nález z tohoto parku, který by uvnitř byl zuhelnatělý, podobně jako je tomu v případě fosilního kladiva. Stáří tamních stromů se oficiálně odhaduje na 100 až 200 milionů let. Dřevo zkamení, když se uloží do půdy, poté co opadne hladina rozvodněných řek nebo jezer. Impregnují je ve vodě rozpuštěné křemičitany, obsažené např. v sopečném popelu. Tyto látky nahrazují vodík a vzduch obsažený ve dřevě a prokřemeněním neboli silikací zahajují proces kamenění. Může tak vzniknout velmi tvrdý opál nebo křemen a konečný produkt je asi pětkrát těžší než běžné borové dřevo.

Když jsme si takto stručně popsali násadu kladiva, je jasné, že tento fosilní předmět musí být pravý a patřičně starý! Navzdory všem technickým dovednostem nejsme schopni vyrobit topůrko ze zkamenělého dřeva s porézním zuhelnatělým vnitřkem, a to ani pomocí moderních, ani tradičních metod! Jakákoli falzifikace je tedy vyloučena. Tato slova musím zdůraznit, protože o všech artefaktech, jež se nehodí do našeho obrazu světa, se běžně říká, že jsou padělané. A naše tradiční věda nedokáže osvětlit původ tohoto starého kladiva, protože stáří zkamenělého dřeva a tedy také zmíněného nástroje musí být podle platného světového názoru nejméně 140 milionů let. Jenže lidé vyrábějící kvalitní nástroje žijí podle mínění školní vědy teprve několik tisíc let. Něco tedy není v pořádku s datací ani s dlouhými časovými úseky v dějinách Země. Je tedy lidstvo staré desítky milionů let, nebo naopak mladé a horniny se začaly tvořit teprve před nedávnem?


Zkoumání kladiva

Než se budu blíž věnovat předchozím problémům, rád bych přece jen ještě detailněji popsal vlastnosti hlavy kladiva, aby byla záhada úplná. Podrobná šetření provedly nezávisle na sobě různé instituce. John Mackay, ředitel australské Nadace nauky o stvoření, podrobil kladivo důkladným analýzám během svého pobytu v USA. Na výzkumu se podíleli rovněž různí australští metalurgové, jakož i uznávaný metalurgický ústav Batelle Memoriál Laboratory v ohijském Columbusu. Vyspělé elektronové mikroskopy při tom posloužily k rozboru struktury a složení oceli, z níž byla vyrobena hlava kladiva.

Výsledek výzkumů byl nejasný a záhadný zároveň, neboť vyšlo najevo, že chemické složení hlavy kladiva je takovéto: 96,6 % železa, 2,6 % chlóru a 0,74 % síry. Neuvěřitelné — materiál sestává téměř výlučně z čistého železa! Nedaly se prokázat žádné další příměsi ani nečistoty.

K nedestruktivním zkušebním metodám jakosti oceli patří rentgenový, magnetický a ultrazvukový test. Z rentgenových snímků se zjistilo, že v oceli hlavy kladiva nejsou žádné vměstky ani nepravidelnosti. Byla tedy nějakým způsobem zušlechtěna a vytvrzena. Chemicky čistá ocel, která není dále zpracovávána, je vlastně poměrně měkká. Zdá se ale, že v tomto případě jde podle prokázané rovnoměrné struktury o tvrdou ocel, vyrobenou pomocí vysoce vyspělé technologie.

Výsledek rozboru je prostě senzační a téměř nemožný zároveň, neboť kdo se alespoň trochu vyzná v moderní metalurgii, ví, že při všech nám známých procesech výroby vysoce ušlechtilé oceli musí nutně docházet k znečišténí křemíkem nebo uhlíkem! Zdůrazňuji slovo musí. Nelze zkrátka a dobře vyrobit ocel bez těchto nečistot! V hlavě fosilního kladiva nebylo možné prokázat ani další zušlechťující přísady do oceli jako měď, tiun, mangan, kobalt, molybden, vanadium, wolfram nebo nikl. Tyto a další prvky se používají při běžných výrobních metodách podle oblasti aplikace proto, aby ocel získala určité vlastnosti.

Nezvyklý je v hlavě kladiva rovněž vysoký podíl chloru, neboť tato látka nemá ve zmíněných souvislostech moderní metalurgie vlastně žádný význam a ani se v současné době nepoužívá. Vysoce jakostní ocel v tomto složení nelze vůbec vyrobit našimi moderními zpracujícími postupy. Automaticky se proto vnucuje tato otázka: Kdo vyrobil toto kladivo a kdy? Podle oficiálního stavu našeho vědeckého výzkumu vlastně nemůže být takové kladivo vůbec zhotoveno. Je tedy zásadně vyloučeno, že by kdosi hlavu kladiva „zfalšoval". Ke stejnému závěru jsem došel už v případě topůrka. V jednom nástroji se tak spojují dva materiály, které nelze padělat a jejichž původ si nedovedeme vědecky vysvětlit. Jde o zcela mimořádný důkaz toho, že dějiny Země nebo lidstva probíhaly docela jinak.

Nemýlí-li se naše školní věda v pojetí dějin Země, zbývá pouze jediné možné vysvětlení: Toto kladívko ztratil při své návštěvě Země nějaký mimozemšťan. Existuje však ještě jeden logický výklad, který rozvedu později. Neřeší však tento problém ve shodě s tradičními vědeckými teoriemi.

Fosilní kladivo vykazuje ještě další zvláštnosti. Když se v roce 1934 rozbíjel původní kus skály, v němž bylo uvězněno, hlava byla na horní straně poškozena a vznikla v ní malá rýha. Povrch v tomto místě se stříbřitě třpytil. Zjevně se na něm nic nezměnilo ani po víc než šedesáti letech. Poškozené místo není vůbec zrezivělé. Možná má tento jev na svědomí poměrně vysoký podíl chloru při současné naprosté nepřítomnosti uhlíku, který by jinak nutně reagoval se vzduchem a vyvolal korozi. Zbývající povrch hlavy kladiva je tmavý, začerněný jakoby od ohně, o čemž svědčí také zuhelnatělý vnitřek topůrka. Analýza tmavého povlaku přinesla následující výsledek: 82,9 % železa, 8,9 křemíku, 3,6 % síry, 2,5 % vápníku, 1,3 % chloru a 0,78 % draslíku. Složení této krusty by odpovídalo chemické reakci mezi prvky kovu a součástmi horninového materiálu obalujícího kladivo na jedné a substancemi rozpuštěnými ve spodní vodě na druhé straně.

Na části hlavy kladiva se nachází zbytek horniny stavený s kovem. John Mackay a američtí odborníci se domnívají, že k těmto jevům na kovovém povrchu mohlo dojít pod tlakem nejméně 2 atmosféry při současném odstínění ultrafialového záření, což však předpokládá zcela jiné atmosférické podmínky ve vzdušném obalu Země. S jiným přijatelným vysvětlením těchto neobvyklých jevů zatím nikdo nepřišel. Shrňme si fakta:

  • Kladivo vyrobili lidé.
  • Topůrko je ze zkamenělého dřeva, jež je uvnitř zuhelnatělé.
  • Hlava kladiva je z velmi čistého kovu, který neumíme vyrobit, a nekoroduje.
  • Kladivo bylo kompletně uzavřeno v hornině.
  • Kladivo bylo vystaveno skoro současně působení ohně a tekoucí vody.
  • V době, kdy bylo kladivo vyrobeno, byl na Zemi s největší pravděpodobností tlak ve výši dvou atmosfér.

Přírodní původ oceli?

Když nemůžeme kov, z kterého je zhotovena hlava kladiva, vyrobit moderními metodami, nabízí se otázka: Nemůže být prostě přírodního původu? Lze si představit různá vysvětlení. Bylo by klidně možné, že ocel je hotový materiál a pochází z jádra kovového meteoritu. Musela by však být posléze ještě nařezána a zpracována.

Z technického hlediska se nedá takovým postupem vyrobit kvalitní tvrdé kladivo, aniž se ocel zušlechtí a tím nezbytně znečistí. Kromě toho materiál většiny meteoritů neobsahuje pouze železo, nýbrž také nikl a nepatrné příměsi kobaltu, hliníku, síry, fosforu, chrómu a uhlíku. Mimo síru však nebyl v kovové části kladiva prokázán žádný jiný prvek. Tím odpadá teorie o meteorickém původu oceli.

Lze si také představit, že základní materiál byl nalezen v úložišti kdesi na Zeměkouli. Zatím však nebyl zaznamenán žádný patřičný nález. Železná ruda se vyskytuje pouze ve spojení s jinými prvky, většinou s uhlíkem.

Protože nepřichází v úvahu ani jedna z těchto možností, nezbývá než dojít k závěru, že kladivo bylo vyrobeno nám neznámým technickým postupem za zcela jiných atmosférických podmínek.


Kdy bylo kladivo zhotoveno?

Kladivo bylo kdysi prokazatelně úplně a stále ještě je částečně uzavřeno v masivním vápenci. Kov částečně vytvořil chemickou vazbu s okolním skalním materiálem. Z toho nutně plyne, že fosilní kladivo muselo být zhotoveno ještě dřív, než vznikl kámen! Stáří horniny odhadují geologové nejméně na 140, případně také na 400 milionů let. Pokud je toto tvrzení pravdivé, musí být kladivo přinejmenším stejně staré. Z toho by logicky vyplývalo, že lidstvo neexistuje teprve přibližně čtyři miliony, nýbrž nejméně 140 milionů let, podle geologů pak možná i 400 milionů let. Pokud zpochybníme toto časové určení a prokážeme nesprávnost teoretického odůvodnění, na němž je založeno, mohlo by být kladivu — tím ale také hornině — pouhých l0 000 let. A v této době také teprve mohli vyhynout dinosauři. Ve své knize rovněž dokážu zmíněnou rozporuplnost a zásadní omyl metod stanovení stáří. Z tohoto případu plynou základní důsledky pro teoretický průběh dějinného vývoje Země.

Protože kvůli popsaným technickým, optickým, chemickým a fyzikálním vlastnostem nepřichází v úvahu, že by se kladivo dalo padělat, tradiční věda v tomto případě přesunula stáří lidstva proti své vůli hodně hluboko do minulosti. Vlastně příliš hluboko. Proč? Protože pak by bylo možné označit známou evoluční teorii pohrdavě za čirý výmysl. Člověk existoval v tom případě už před opicemi, které se podle převládajícího vědeckého mínění vyvinuly údajně až poté, co nenadále vymřeli dinosauři. Neboť teprve někdy v té době začala postupná evoluce větších savců. To ale zásadně odporuje tvrzením školní vědy. Sama od sebe se nabízí rétorická, ve smyslu evoluce však zcela logická otázka: Pochází tedy opice z člověka? Evoluce a postupný vývoj člověka, trvající po dlouhé časové úseky a poznamenaný mnoha náhodami a mutacemi, se pak z tohoto úhlu pohledu jeví jako pohádka.

Zastánci evoluční teorie mají na vybranou buď ignorovat důkazy o koexistenci člověka a dinosaura, nebo je prohlásit za zfalšované. To se také děje a vede to důsledně až k ostouzení oponentů. Přehlíží se odmítání oficiálního názoru a je případně zesměšňováno v polemikách. Kdyby se totiž uznal za pravý pouze jeden jediný nález, o němž se zde zmiňuji, bylo by třeba přepsat téměř všechny populárně naučné publikace a studijní plány v příslušných oborech. Všechno by bylo náhle jinak. Kdo ale dobrovolně podstoupí podobnou námahu nebo ochotně přizná zásadní omyly, i když je třeba je připsat překonaným myšlenkovým modelům dávných vědeckých kapacit z 19. století?

Člověk si připadá jako v temném středověku, kdy vědci a církevní hodnostáři neomylně prohlašovali, že Země je plochá. Někteří lidé museli zaplatit za nové myšlenky i životem, jako třeba dominikánský mnich Giordano Bruno (1548 1600}. Již ale filozofa historik Plutarchos (46 120 př. n. 1.) hlásal nekonečnost vesmíru s mnoha světy osídlenými živými tvory a zcela správně neuznával Zemi jako střed všehomíra nebo sluneční soustavy.


Jiná teorie

Jak ještě rozvedu v této knize, došlo před maximálně 10 000 lety k rozsáhlému celosvětovému zaplavení zemského povrchu vlnami vysokými jako pohoří (potopa). Mohlo se stát, že fosilní kladivo a rovněž další předměty, o nichž se ještě zmíním, byly právě v té době překryty nánosy a posléze v nich zkameněly.

Pro tuto domněnku hovoří fosilní dřevěná násada a krusta, jež se spekla K ocelovou hlavou kladiva pod nesmírným tlakem a žárem. V tomto případě bychom museli přijmout názor, že mladá je rovněž hornina obklopující kladivo! To by však zcela postavilo na hlavu určení stáří pohoří a hor. Současně by bylo třeba bez náhrady škrtnout nejméně 140 milionů, možná dokonce 400 milionů let věku Země. Jde ale o fáze rozhodující pro vývoj zvířat a lidí. Nebýt těchto období, podle evoluční teorie by vůbec neexistovali lidé ani savci, protože se údajně až na malé druhy velikosti krys postupně vyvinuli až po hromadném úhynu dinosaurů. Na tom je také postavena základní otázka: Jak stará nebo mladá je ve skutečnosti Země? Možná je jen mladší o 400 milionů let, nebo je opravdu relativně mladá?


Výňatek z knihy Hanse Joachima Zillmera Darwinův omyl (nakladatelství Ikar, 2001)


Další zdroje:
- Spirála (07.08.2003, Fosilní kladivo)
- Almanach Labyrint (Darwinův omyl)
- www.zillmer.com