Tmavé skvrny na povrchu Slunce jsou symptomem horečnaté magnetické aktivity. Nyní vyšlo na jevo, že sluneční skvrny se od roku 1940 na naší mateřské hvězdě vyskytují mnohem častěji než kdykoli jindy v předcházejících dvanácti stoletích. Dokazuje to mezinárodní vědecký výzkum vedený astronomem Iljou Usoskinem z univerzity ve finském Oslu. Dalšími členy týmu jsou kromě expertů z téže univerzity také odborníci z Institutu Maxe Plancka v německém Katlenburgu.

Ke konkrétním údajům se badatelé dopracovali analýzou ledu z vrtů uskutečněných v Grónsku a Antarktidě. Podle koncentrace izotopu berylia-10 je možné stanovit, kdy byla aktivita zemského magnetického pole zvýšená. Tento radioaktivní izotop vzniká v atmosféře působením nabitých kosmických částic. V době, kdy je magnetické pole narušené, se izotop berylia-10 vyskytuje v menších koncentracích než obvykle. Nyní je jeho koncentrace očividně nejnižší za velmi dlouhé období.

"Momentálně žijeme pod velmi neobvyklým sluncem," komentoval výsledky výzkumu britský astrofyzik Mike Lockwood.

Vizuálně jsou sluneční skvrny pozorovány od počátku 17. století, kdy se začaly používat vesmírné dalekohledy.

Očekává se, že nové poznatky podnítí další kolo diskusí o příčinách globálního oteplování.




Graf zobrazující sluneční aktivitu v posledním tisíciletí.


Zpracováno podle:
- Novinky (03.11.2003, Vědci: Slunce se dnes chová nezvykle podivně)
- New Scientist (02.11.2003, Sun more active than for a millennium)

Další zdroje:
- MPS (Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung)
- University of Oulu