Ferdinand Stolička (Stoliczka) a Malý Tibet

Autor: Petr Ďásek, Rubrika: Tibet, Vydáno dne: 05.06.2014

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2014060002

Rubrika: Tibet "Málo jest našinců, kteří stáli ve vědeckých službách indické vlády. Nejpřednějším byl zajisté moravský rodák Ferdinand Stolička. Jeho zásluhy o přírodovědecký výzkum asijských krajů jsou tak významné, že by jméno slavného Moravana mělo žíti i v paměti české mládeže."

Takto vzpomíná cestovatel a cestopisný fotograf Josef Kořenský ve své publikaci "U cizích národů" (1927) na svého slavného vrstevníka. Zatímco však bývalý učitel zeměpisu zemřel v Praze ve věku 91 let, Stolička měl osud mnohem pohnutější. V nedožitých 36-ti letech spočinul v kamenité půdě Malého Tibetu - Ladaku. O předčasném skonu tohoto cestovatelského workoholika se vedou dodnes debaty. Nemocné srdce, zánět míchy zkomplikovaný zánětem mozkových blan, tyfus nebo totální vyčerpání? Zjednodušeně lze říci, že meningitida má za následek také otok mozku, což je stav podobný jedné z pokročilých forem vysokohorské nemoci. S dnešními znalostmi tohoto stavu lze konstatovat, že český přírodozpytec a zeměznalec zemřel pravděpodobně na nemoc, s jejímž nebezpečím dnes v Himálaji počítá každý trochu odpovědný turista.

Ferdinand Stolička "Málo jest našinců, kteří stáli ve vědeckých službách indické vlády. Nejpřednějším byl zajisté moravský rodák Ferdinand Stolička. Jeho zásluhy o přírodovědecký výzkum asijských krajů jsou tak významné, že by jméno slavného Moravana mělo žíti i v paměti české mládeže."

Takto vzpomíná cestovatel a cestopisný fotograf Josef Kořenský ve své publikaci "U cizích národů" (1927) na svého slavného vrstevníka. Zatímco však bývalý učitel zeměpisu zemřel v Praze ve věku 91 let, Stolička měl osud mnohem pohnutější. V nedožitých 36-ti letech spočinul v kamenité půdě Malého Tibetu - Ladaku. O předčasném skonu tohoto cestovatelského workoholika se vedou dodnes debaty. Nemocné srdce, zánět míchy zkomplikovaný zánětem mozkových blan, tyfus nebo totální vyčerpání? Zjednodušeně lze říci, že meningitida má za následek také otok mozku, což je stav podobný jedné z pokročilých forem vysokohorské nemoci. S dnešními znalostmi tohoto stavu lze konstatovat, že český přírodozpytec a zeměznalec zemřel pravděpodobně na nemoc, s jejímž nebezpečím dnes v Himálaji počítá každý trochu odpovědný turista.

Pitevní nález, který vypracoval lékař H. V. Bellew ("Příčinou smrti bylo velké vypětí těla i ducha - jak při obtížném cestování, tak i přemýšlení a námaze mozku."), dnes působí spíše jako nekrolog. Vzpomínka na muže, který ještě den před smrtí ve výšce přes čtyři a půl tisíce metrů nad mořem přes silné bolesti hlavy a těžkou únavu zkoumal "jakési skály".


Nevěřte pomníkům

Pomník Ferdinanda Stoličky Zastavme se na malém hřbitově v Lehu, městě ležícím v údolí řeky Indu (správní středisko oblasti Ladak). Tady odnesli přátelé Ferdinanda Stoličky jeho tělo. Indická koloniální vláda mu nechala vybudovat na důkaz úcty a obdivu k jeho práci honosný hrob. Jenom datum narození trochu "nesedí". Fotím mramorovou desku na náhrobku tvaru obelisku, která hlásá narození 7.6.1838 (a údaj najdete i v několika zdrojích na internetu). Pokud si však vyhledáte rodný list v archivu Moravského zemského archivu Brno, zjistíte, že to bylo o měsíc později.

Stalo se tak v hájovně ležící nedaleko obce Bílany u Kroměříže. Stoličkové byl starý lesnický rod. Mladý Ferdinand vystudoval německé gymnázium. Poté se přihlásil se na přírodovědeckou fakultu Vídeňské univerzity. Zde se nejvíce věnoval geologii. Ve třiadvaceti letech dosáhl doktorátu filosofie a nastoupil do služeb říšského ústavu Geologische Reichsanstalt ve Vídni jako mapující geolog. Pracoval zde dva roky, během nichž mapoval ve východních Alpách, v Uhrách, v Dalmácii.

Pomník Ferdinanda Stoličky Stoličkovi však Vídeň nestačila. Nemohl tu uplatnit všechny své schopnosti, a proto přijal místo paleontologa ve Východoindickém státním geologickém ústavu, jehož zaměstnancem byl dvanáct let - až do své smrti. Publikoval pod jménem Stoliczka, ale svému národu se neodrodil, o rakouskou příslušnost moc nestál a hlásil se k Moravě jako ke své rodné zemi.

Pracoval tedy v Geological Survey of India (od r. 1863) a v letech 1868-73 také v Asiatic Society of Bengal jako sekretář její přírodovědné sekce. Uskutečnil dvě geologické expedice do Himálaje (1864 a 1865) a přírodovědeckou výpravu do Barmy, na Malajský poloostrov, Nikobary a Andamany (1869), na Kaččhský poloostrov (1871-72), do Dardžilingu (1872) a druhou cestu na Nikobary a Andamany (1873). V letech 1873-74 se jako přírodovědec účastnil T. D. Forsythovy politicko-obchodní mise do Čínského Turkestánu, při níž zkoumal geologii, faunu a flóru podél trasy cesty z ladackého Le do Kášgaru a v jeho okolí. Na zpáteční cestě prošel Vachánským údolím v Afghánistánu a překročil Pamír. Vyčerpán útrapami cesty skonal v ladackém Murghí 19.6.1874.


První Moravan ...

Při pročítání tohoto bohatého curriculum vitae se zastavme v oblasti, kde i dneska po 150 letech od jeho první výpravy působí Moravané. Jeho tehdejší výzkumná cesta vedla z města Šimly, které se nachází pod dnešním Národním parkem Vysoké Himaláje. Výprava se vydala proti proudu řeky Spiti. V průsmyku Parangla se výprava skoro udusila v silné sněhové vichřici. Poté vystoupali do pětitisícových výšek, kde se před nimi objevila velká ledovcová pole a část nosičů utekla. Překonávali dravé horské bystřiny - až dvacetkrát za den - a ve stále nebezpečnějším terénu postupně prchali další nosiči. Stolička se musel vrátit. Geologicky však na čtyřměsíční cestě zmapoval rozsáhlé části pohoří. Zajímavé poznatky si přinesl i z dalších oborů, zejména z ornitologie a vůbec ze zoologie. Konal také pravidelná meteorologická pozorování.

Dnes toto území spadá pod správu indického státu Himáčalpradéš. Severněji se nachází Džammú a Kašmír s oblastí Ladak - místem posledního odpočinku našeho rodáka. Je to země starobylých lámaistických klášterů, vysokých hor a unikátní kultury tak podobné tibetské. Městečko Leh může připomínat zapomenutou podobu tibetské Lhasy. Najdete tam další české stopy v podobě kostela a školy Moravských bratří, kteří do Ladaku dorazili v 19. století z Německa.


... a další po něm

I v současnosti můžete najít mosty mezi La - dakem (zemí vysokých sedel) a Českou republikou. Právě ve zmíněném údolí Spiti pomáhá již několik let nezisková společnost MOST z Ostravy. Nedaleko města Kaza zajišťuje pomoc při stavbě ženského buddhistického kláštera linie Sakya. Stavba bude zároveň školou pro 40 mnišek, internátem, knihovnou a muzeem. Centrum napomůže zachování tibetských i spitských tradic. Na stavbu přispěli čeští dárci od roku 2006 částkou téměř 800 000 Kč. Tím však výčet aktivit obecně prospěšné společnosti MOST nekončí. Ve Spiti i Ladaku formou adopce na dálku s názvem "Kmotrovství" podporuje studia buddhistických mníšků v klášterech Ki, Tikse, Diskit, Komik. Právě v těchto místech se zachovává původní forma tibetského způsobu vzdělání. Největší část pomoci štědrých Čechů však míří k Tibeťanům - dětem v exilových školách, které utíkají ze země sněhu do Indie za vzděláním, starým lidem, kteří byli v první vlně emigrantů po násilném obsazení Tibetu čínskou armádou, tibetským nomádům. A pomoc proudí také přímo do dvou tibetských škol ve východním Tibetu. Více informací lze najít na stránkách www.protibet.cz.


Pár střípků na konec

Nechme na závěr opět promluvit pana Kořenského: "Památku svého člena uctilo i geologické oddělení kalkutského musea a zřídilo uprostřed tisícerých zkamenělin věrné poprsí Stoličkovo. Byl jsem blaženě rozechvěn, když jsem za pobytu v Kalkutě uviděl bronzový ten památník."

Není to jediná připomínka zásluh statečného a vzdělaného rodáka. Kromě vědecké slávy se Ferdinand Stolička dočkal toho, že pronikl do vědecké nomenklatury. Přes svůj nízký věk byl váženým odborníkem své doby, dokonce na něj v jednom díle odkazuje i sám Charles Darwin. Takže jen pár ukázek: jeden druh himálajského hlodavce nese jméno hraboš Stoličkův (Alticola Stoliczkanus). A ještě další dva savci: pavrápenec Stoličkův (což je netopýr), a bělozubka Stoličkova, toto jméno dostal nejmenší savec na světě, patřící do čeledi lejskovitých. Další jeho pomník v živočišné říši se týká pestře zbarveného ptáčka - pěnčíka Stoliczkana stoliczkana. Stolička popsal ještě jiný ptačí druh, a to bramborníčka pouštního (Saxicola macrorhynchus, Stoliczka), žijícího v indickém Rádžasthánu. Existuje i poddruh agamy, což je ještěr, jmenuje se latinsky Laudakia stoliczkana stoliczkana, jakož i několik druhů bezobratlých, pojmenovaných rovněž jménem tohoto badatele od Kroměříže.  V rodném městě najdete ulici Stoličkovu.

V červnu 2008 vyšla emise příležitostných poštovních známek "Cestovatelé", kde je Stoličkův portrét doplněn horami v dálce. Horami, které mu byly láskou i osudem.


Poštovní známka s portrétem Ferdinanda Stoličky


Petr Ďásek