Brzký a výraznější výskyt nočních svítících oblak v roce 2013 může souviset se změnami v atmosféře

Autor: Libor Kukliš, Rubrika: Globální oteplování, Vydáno dne: 26.06.2013

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2013060006

Noční svítící oblaka (noctilucent clouds, NLCs) nebo též mezosférická oblaka byla poprvé poprvé pozorována v roce 1885, dva roky po výbuchu sopky Krakatoa. Oblaka, která se pozorovatelům ze země jeví jako stříbřité, namodralé svítící mraky, se nacházejí v mezosféře ve výšce zhruba 80 kilometrů nad zemským povrchem. Období, kdy mohou lidé na severní polokouli oblaka sledovat, začíná v květnu a končí v srpnu. V té době totiž proniká do mezosféry z nižších vrstev atmosféry nejvíce vodní páry, která při velmi nízkých teplotách v mezosféře zamrzá. Pro tvorbu krystalek ledu jsou ovšem zapotřebí i nukleační jádra. V mezosféře jsou jimi zejména malé meteorické částice.

Noční svítící oblaka Od roku 2007 noční svítící oblaka monitoruje americká družice AIM (Aeronomy of Ice in the Mesosphere).

"Ukazuje se, že důležitou roli při vzniku nočních svítících oblak mají meteoroidy," vysvětlil James Russell, hlavní výzkumník projektu AIM a profesor na univerzitě v Hamptonu. "Smítka částic rozpadajících se meteorů působí jako nukleační jádra, kde se mohou vodní molekuly seskupovat a krystalizovat." Podobně může tvorbu oblaků podněcovat i sopečný popel a prach nebo spaliny z raketových motorů.

Stále častější a výraznější výskyt nočních svítících oblak může souviset se změnami v horních vrstvách atmosféry. Dříve je bylo možné sledovat pouze ve vysokých zeměpisných šířkách. V posledních letech však byla oblaka pozorována i daleko na jihu v amerických státech Utah, Colorado a Nebraska. Někteří vědci to považují za důsledek globálního oteplování, respektive vyšší koncentrace metanu v atmosféře. Je možné, že metan proniká do mezosféry, kde se štěpí a dalšími reakcemi vede k tvorbě vodní páry.

Letošní rok se zdá být mimořádným, protože první noční svítící oblaka na severní polokouli zaznamenala družice AIM už 13. května, což je o týden dříve než v minulých letech. Expertka Cora Randall z univerzity v Coloradu upozornila na možnou vazbu s probíhajícími změnami v atmosféře: "Daleko od místa, kde vznikají noční svítící oblaka, silné větry v jižní stratosféře pozměňují globální cirkulační typy. V letošním roce se vysoko do atmosféry dostává více vodní páry a vzduch se tam ochlazuje. Když jsme začali s projektem AIM, svůj zájem jsme soustředili pouze na oblaka samotná, ale teď je pro nás tento jev poučením o propojení mezi jednotlivými vrstvami atmosféry, které působí na velké vzdálenosti. Naše schopnost studovat tyto souvislosti nepochybně povede k novému poznání toho, jak naše atmosféra funguje."

Letošní situace je překvapivá také z toho důvodu, že je v rozporu s dříve vypozorovanou závislosti mezi výskytem nočních svítících oblak a slunečním cyklem. V letech kolem slunečního minima, kdy teploty v mezosféře klesají více než obvykle, se oblaka vyskytovala častěji. V letošním roce je ovšem sluneční aktivita vyšší než v minulém roce, přesto se jev vyskytl dříve a je mnohem výraznější.


Václav Cílek

Díky družici AIM máme možnost porovnat výskyt nočních svítících oblak v roce 2012 a 2013. Čím světlejší jsou oblaka na snímcích, tím vyšší je koncentrace krystalků ledu.


Zdroje: NASA Earth Observatory, NASA, NASA (2), AIM, Spaceweather.com - AIM (aktuální snímek)