Letní teploty na Špicberkách jsou nejvyšší za posledních 1800 let

Autor: Libor Kukliš, Rubrika: Globální oteplování, Vydáno dne: 10.10.2012

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2012100001

Špicberské ostrovy, které se nacházejí v Severním ledovém oceánu asi 400 kilometrů severně od Norska, jsou velmi významným místem pro studium variability klimatu v Arktidě. Zajímavé poznatky v tomto směru nabídla studie, která byla v září 2012 zveřejněna v časopise Americké geologické společnosti Geology. Podle autorů výzkumu jsou současné letní teploty na Špicberkách nejvyšší přinejmenším za posledních 1800 let. Vyplývá to z analýzy úrovně nenasycených tuků v řasách uložených na dně jezera Kongressvatnet na ostrově Západní Špicberky. Výsledky upřesňují dosavadní poznatky o vývoji klimatu v Arktidě v posledních dvou tisíciletích.

Vědci na jezeře Kongressvatnet Studie dokazuje, že letní teploty na Špicberkách začaly výrazněji stoupat po roce 1890 a od roku 1987 jsou o 2 až 2,5 stupně Celsia vyšší, než tomu bylo i v relativně teplém období středověkého klimatického optima (cca 950-1250).

"Středověké teplotní optimum nebylo všude tak teplé, jak jsme se dříve domnívali," poznamenal hlavní autor studie William D'Andrea z Kolumbijské univerzity. "Naše záznamy ukazují, že současné letní teploty na Špicberkách jsou vyšší, než byla dokonce i nejteplejší fáze tohoto období."

Dříve publikované studie opírající se o analýzy ledových vrtných jader a letokruhy stromů dospěly k závěru, že na jihu Grónska a v části Severní Ameriky bylo v období středověkého teplotního optima stejně teplo jako dnes, někde možná i tepleji. Proto také mohli Vikingové na přelomu 10. a 11. století osídlit jižní pobřeží Grónska. Některé regiony na severní polokouli byly ve stejné době vystaveny velkému suchu. Týká se to například Kalifornie, Nevady a údolí řeky Mississippi. Řada vědců se domnívá, že středověké klimatické optimum bylo charakteristické spíše extrémními změnami v rozložení srážek než změnami teplot.

Studie konstatuje, že letní teploty na Špicberkách začaly stoupat v 17. století. V té době pravděpodobně zesílil transport teplejších tropických vod severní větví Golfského proudu. Může se to zdát paradoxní, protože v 18. a 19. století dosáhly ledovce na ostrovech své maximální rozlohy za posledních 10 tisíc let. Postup ledovců však mohl být způsoben spíše vyššími úhrny srážek než nižšími teplotami. V 17. a 18. století, kdy měla v Evropě vrcholit malá doba ledová, se letní teploty na ostrovech příliš neměnily. Jak ovšem naznačují výsledky analýz vzorků ledu ze špicberských ledovců, v zimě mohla být situace úplně odlišná. Podle těchto záznamů se teploty na Špicberkách v posledních 1800 letech spíše snižovaly. Ze vzorků ledu lze získat informace o chladném období roku, zatímco z řas v jezerních sedimentech je možné zjistit to podstatné o počasí v létě a navíc v místě, kam nezasahují ledovce.

Komplexnější představu o vývoji klimatu v Arktidě v uplynulých staletích a tisíciletích přinese až další výzkum. Dr. D'Andrea a jeho tým zaměřil svou pozornost na analýzy jezerních sedimentů z Grónska, Aljašky, Uralu a severní Kanady.

Arktida se v posledních desetiletích otepluje dvakrát rychleji než zbytek planety a rozloha mořského ledu v letním období velmi rychle klesá. Rychlé změny se projevují také na Špicberkách. Průměrné zimní teploty by se tam podle norských klimatologů mohly do konce tohoto století zvýšit až o 10 stupňů Celsia.


Zdroje:
- Columbia University (27.09.2012, High-Arctic Heat Tops 1,800-Year High, Says Study)
- Geology (18.09.2012, Mild Little Ice Age and unprecedented recent warmth in an 1800 year lake sediment record from Svalbard)
- Climate Central (01.10.2012, So-Called Medieval Warm Period Not So Warm After All)