Sluneční skvrny mizí, je nové Maunderovo minimum nadohled?

Autor: Libor Kukliš, Rubrika: Sluneční aktivita, Vydáno dne: 18.09.2010

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2010090014

Podle astronomů z Národní sluneční observatoře (National Solar Observatory, NSO) v arizonském Tucksonu je možné, že už za několik let se na povrchu naší nejbližší hvězdy přestanou objevovat sluneční skvrny a Slunce se uloží k dlouhému spánku srovnatelnému s Maunderovým minimem. Astronomové William Livingston a Matthew Penn pomocí techniky Zeemanova rozdvojení spektrálních čar v infračerveném oboru spektra zjistili, že magnetická pole slunečních skvrn slábnou. Od roku 1990, kdy s měřením začali, se průměrná intenzita magnetických polí snížila z původních 2700 gaussů na současných 2000 gaussů. Bude-li slábnutí pokračovat, někdy po roce 2015 poklesne síla magnetických polí pod 1500 gaussů a skvrny se přestanou vytvářet.

Tomuto tématu jsme se věnovali už minulý rok v srpnu. O poznatcích Livingstona a Penna se však začalo nedávno znovu diskutovat po té, co oba astronomové představili svou aktualizovanou studii na sympóziu Mezinárodní astronomické unie (International Astronomical Union, IAU) v Kalifornii.

Se slábnutím magnetických polí skvrny zjasňují a vnější část zvaná penumbra se ztrácí. Srovnání: William Livingston/NSO
Sluneční skvrny vznikají působením magnetických polí, která blokují proudění tepelné energie, takže se tato místa na slunečním povrchu jeví jako tmavší. Se slábnutím magnetických polí skvrny zjasňují a světlejší vnější část zvaná penumbra se úplně ztrácí (William Livingston/NSO).
Zdá se, že mezi postupným slábnutím magnetických polí slunečních skvrn a nezvykle dlouhým slunečním minimem existuje spojitost. Počet skvrn je i v roce 2010 nízký a očekávaná amplituda 24. cyklu je ve srovnání s předchozím cyklem skoro poloviční. Překvapivě slabý začátek cyklu je ve shodě s trendem vypozorovaným Livingstonem a Pennem. Při jeho pokračování bychom mohli očekávat pomalý nárůst sluneční aktivity s vrcholem v roce 2013 při maximálním průměrném čísle slunečních skvrn v rozmezí 66 až 87. V příštím 25. cyklu by bylo maximem číslo 7 až 20 (v závislosti na rychlosti poklesu síly magnetického pole, ze stávajícího trendu lze uvažovat o 50 až 65 gaussech za rok).

Až příští měsíce a roky ukážou, zda nejsou uvažované scénáře mylné. Objeví-li se větší počet slunečních skvrn s magnetickým polem silnějším než 3000 gaussů, bude všechno jinak.

"Nemusí k tomu dojít," připustil Livingston. "Až časem zjistíme, jestli se sluneční cyklus znovu rozběhne."

Každopádně zatím stále platí, pokračoval Livingston, že skvrny slábnou. Místo tmavých výrazných bodů obklopených vnější částí zvanou penumbra (polostín), jak jsme je mohli vidět na fotografiích z doby slunečního maxima, vypadá většina současných skvrn méně výrazně, tmavá vnitřní část zvaná umbra je obklopena jen malou nebo žádnou penumbrou.

William Livingston a Matthew Penn seznámili se svými poznatky účastníky srpnového sympózia Mezinárodní astronomické unie (International Astronomical Union, IAU) v Kalifornii.

"Je to velice zajímavý materiál," komentoval studii Scott McIntosh z amerického Národního centra pro atmosférický výzkum (National Center for Atmospheric Research, NCAR). Vědci "pečlivě analyzovali jejich údaje a trend se jeví jako reálný."

Studii nezpochybnil ani David Hathaway z Marshallova střediska kosmických letů (Marshall Space Flight Center, MSFC). Jednu výhradu ovšem má: "Je to důležitá studie. Nebere však v potaz velké množství malých skvrn, které se objevovaly během posledního slunečního maxima. Tyto skvrny mají slabší magnetická pole a pokud nebyly do kalkulací zahrnuty, průměrná intenzita magnetického pole by se mohla zdát vyšší, než tomu bylo ve skutečnosti."


Slábnutí magnetických polí kolem skvrn pokračuje i v 24. slunečním cyklu
Slábnutí magnetických polí kolem skvrn pokračuje i v 24. slunečním cyklu. Bude-li tento trend pokračovat, někdy v letech 2015 až 2024 se sluneční skvrny přestanou vytvářet.


Číslo slunečních skvrn v 23. cyklu a prognóza pro 24. a 25. cyklus
Na základě svých pozorování Livingston s Pennem odhadli, že počet slunečních skvrn v 24. cyklu dosáhne vrcholu v rozmezí čísel 66 až 87. Příští 25. cyklus by mohl mít maximum kolem čísla 7 až 20.


Relativní čísla slunečních skvrn a prognóza dalšího vývoje (NOAA/SWPC)
Relativní čísla slunečních skvrn a prognóza dalšího vývoje (NOAA/SWPC). Stav k 8/2010.


Relativní čísla slunečních skvrn v letech 1600 až 2000
Relativní čísla slunečních skvrn v letech 1600 až 2000. Maunderovo minimum, které trvalo přibližně od roku 1645 do roku 1715, bylo obdobím, kdy se na Slunci neobjevovaly téměř žádné skvrny. V té době bylo v Evropě velmi chladno, možná nejchladněji za posledních 2000 let.


Zdroje:
- arXiv.org (03.09.2010, Long-term Evolution of Sunspot Magnetic Fields)
- Science Now (14.09.2010, Say Goodbye to Sunspots?)
- Discovery News (16.09.2010, Is the Sun Running Out of Juice?)
- Český rozhlas Leonardo (15.09.2010, Konec slunečních skvrn?)