Letošní maximum rozhlohy mořského ledu v Arktidě - 15,25 mil. km2

Autor: Libor Kukliš, Rubrika: Tání ledu a ledovců, Vydáno dne: 14.04.2010

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2010040009

Rubrika: Tání ledovců Mořský led v Arktidě dosáhl 31. března své největší rozlohy v tomto roce - 15,25 milionů čtverečních kilometrů. Takto pozdě nebylo maximum zaznamenáno ještě nikdy od začátku satelitního sledování v roce 1979. Dosud největší zpoždění mělo v roce 1999. Tehdy měl led maximální rozlohu 29. března. Letos pokrýval o 670 tisíc čtverečních kilometrů větší plochu než v roce 2006.

Mořský led v Arktidě dosáhl 31. března své největší rozlohy v tomto roce - 15,25 milionů čtverečních kilometrů. Takto pozdě nebylo maximum zaznamenáno ještě nikdy od začátku satelitního sledování v roce 1979. Dosud největší zpoždění mělo v roce 1999. Tehdy měl led maximální rozlohu 29. března. Letos pokrýval o 670 tisíc čtverečních kilometrů větší plochu než v roce 2006.

NSIDC Na začátku března se zdálo, že se plocha ledu přestala zvětšovat. Po krátkém poklesu však začalo mořského ledu opět přibývat a maximum se tak o několik týdnů opozdilo. Svou hodnotou se přiblížilo k průměru let 1979-2000. Dobře to znázorňuje graf pod textem níže.

Analýza amerického Národního centra pro údaje o sněhu a ledu (National Snow and Ice Data Centre, NSIDC) poukázala na atypicky chladné počasí a severní proudění větru nad Beringovým a Barentsovým mořem. Nad Aljašským zálivem a severně od Skandinávie určovaly ráz počasí tlakové níže. Vlivem těchto okolností způsobených zápornou fází arktické oscilace zasahovalo zalednění dále na jih než v jiných letech.

Zatímco teploty v Evropě a na Sibiři byly většinou podprůměrné, nad Severním ledovým oceánem (jeho středovou částí) zůstaly po celou zimu nadprůměrně. Extrémní výkyv arktické oscilace napomohl tvorbě silnější vrstvy ledu tím, že zpomalil odsun ledové masy mimo Severní ledový oceán. Proto by na konci letošního léta mohlo zůstat v Arktidě více ledu než v předchozích letech. Starší led je tvořen převážně dvou až tříletým ledem, opravdu silného víceletého ledu je málo a jeho množství se snižuje. Rozhodující význam pro tání ledu v letních měsících budou mít momentální povětrnostní podmínky, které nelze předem předpovědět. Rozloha mořského ledu v Arktidě k 30. březnu 2010
Rozloha mořského ledu na severní polokouli k 30. březnu 2010. -> max. rozlišení (NASA, 10.1 MB)


Rozloha mořského ledu v Arktidě, k 12.4.2010
Rozloha mořského ledu v Arktidě k 12. dubnu 2010. Až do 31. března se zaledněná plocha zvětšovala.


Rozloha mořského ledu v Arktidě, měsíční průměry za březen 1979-2010
Průměrná rozloha mořského ledu v měsíci březnu (roky 1979 až 2010) ukazuje pokles o 2,6 procenta za desetiletí.


Teplotní anomálie na severní polokouli v březnu 2010
Teplotní anomálie na severní polokouli v březnu 2010.


Zalednění Arktidy, rozdíl ve stáří ledu mezi koncem září 2009 a koncem března 2010
Zalednění Arktidy, rozdíl ve stáří ledu mezi koncem září 2009 (minimální rozloha) a koncem března 2010 (maximální rozloha). Záporná fáze arktické oscilace zpomalila export ledu z Arktidy, proto bylo ledu staršího než 2 roky na konci března více než v minulém roce.


Je to opravdu zajímavé!

Komentář slovenského klimatologa Prof. RNDr. Milana Lapina CSc.

Takovýto vývoj rozlohy plovoucího mořského ledu v době, kdy zaznamenáváme rekordně vysokou teplotu vzduchu v oblasti Arktidy je skutečně zajímavý. Trochu to ale ovlivňuje i definice pokrytí moře plovoucím ledem. Moře je pokryté plovoucím ledem podle NSIDC, když je led aspoň na 15% plochy moře ve čtverci 25x25 km. Nic se přitom neříká o tloušťce ledu a ani o stáří ledu. Může se tak lehce stát, že při změně proudění vzduchu (nebo i moře) se ledové kry rozptýlí na větší ploše moře a zvýší se tak celkem náhle plocha plovoucího mořského ledu. Proto je lepší sledovat průměrné pokrytí moře ledem za delší období (aspoň za měsíc, lépe po čtvrtletích). Takovýto vývoj nám ukazuje například http://arctic.atmos.uiuc.edu/cryosphere/ (University of Illinois).

Ještě by jsem dodal to, že University of Illinois sleduje i koncentraci ledu na mořské hladině: obrázek. Důležitý je i fakt, že málo slaná mořská voda mrzne snadněji než velmi slaná (například v Golfském proudu). Málo slaná mořská voda vzniká při topení pevninských ledovců, při intenzivnějším dešti anebo z proudící vody ze severských řek. Málo slaná voda má nižší hustotu než slaná mořská voda a plave na povrchu moře, i když je chladnější o 10 °C než slaná mořská voda. To ještě více urychluje mrznutí mořské hladiny v některých oblastech.


Zdroje:
- NSIDC (06.04.2010, Cold snap causes late-season growth spurt)
- NASA (06.04.2010, Arctic 2010 Sea Ice Maximum, Visualized)