Velice nepříjemná pravda: IPCC podceňuje rizika klimatických změn

Autor: Libor Kukliš, Rubrika: Prognózy vývoje, Vydáno dne: 21.03.2010

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2010030014

Poslední hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změny klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC) z roku 2007 podceňuje dopady globálního oteplování. Samotné snižování emisí skleníkových plynů totiž nestačí na odvrácení nebezpečných změn podnebí. Chceme-li se vyhnout katastrofálním důsledkům klimatických změn, neobejdeme se bez geoinženýrství. Musíme vyvinout postupy, které nám umožní snížit koncentraci skleníkových plynů v atmosféře, případně omezí množství slunečního záření dopadajícího na zemský povrch. V článku nazvaném "Velice nepříjemná pravda" to v březnu 2010 napsala trojice amerických vědců. Článek zveřejnil časopis Ocenography vydávaný americkou Oceánografickou společností (The Oceanography Society, TOS).

Charles H. Greene
Charles H. Greene
V článku se připomíná nejasná role zpětnovazebních mechanismů, které by mohly globální oteplování urychlit. Během dvou staletí by mohlo dojít k destabilizaci a rozpuštění ledového pokryvu Grónska a západní Antarktidy. Zvýšení mořské hladiny předpovídané ve zprávě IPCC může být ve skutečnosti mnohem vyšší. S odvoláním na nedávné vědecké studie článek uvádí, že klimatický systém nereaguje na emise skleníkových plynů tak pružně, jak vědci doufali.

"I kdyby byla zítra veškerá produkce antropogenních skleníkových plynů zastavena a koncentrace oxidu uhličitého by se stabilizovala na současné úrovni, průměrná globální teplota by se do konce tohoto století zvýšila asi o 2,4 stupně Celsia, což je výrazně nad úrovní, kterou vědci i politici považují za hraniční pro nebezpečné klimatické změny," řekl jeden z autorů článku, profesor Charles H. Greene z Cornellovy univerzity v americkém státě New York.

"Emise skleníkových plynů samozřejmě zítra neskončí, takže skutečný teplotní růst bude asi podstatně větší. Z toho vyplývají potenciálně katastrofální důsledky pro společnost, nebudou-li učiněny další kroky vedoucí ke snížení teploty na Zemi."

"Kromě toho," pokračoval Greene, "stejně jako oceány zpomalily míru oteplení - jinak by se to projevilo v koncentraci skleníkových plynů v atmosféře - tak i obráceně tepelná setrvačnost oceánů zpomalí ochlazování, jehož se dočkáme, až konečně zredukujeme svoje emise skleníkových plynů. To znamená, že oteplení, které nastane v tomto století, bude z velké části nevratné pro dalších tisíc let."

"Je nepravděpodobné, že by snižování emisí skleníkových plynů samo o sobě zmírnilo rizika nebezpečných klimatických změn. Společnost by měla významně pokročit ve výzkumu geoinženýrských postupů, které by odstranily a separovaly skleníkové plyny z atmosféry. Geoinženýrská řešení však musejí být něčím navíc, ne náhradou za dramatické emisní škrty. Jen tak se můžeme vyhnout nejnebezpečnějším dopadům klimatických změn," dodal profesor Greene. Proto je podle něj důležité, aby rozvoj geoinženýrství podpořil i Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC).

Geoinženýrské experimenty před nás kladou važné morální a právní otázky, píše se v závěru článku. Je možné, že se společnost nakonec rozhodne většinu z navrhovaných řešení odmítnout kvůli možným rizikům pro životní prostředí a s ohledem na očekávané sociálně-ekonomické důsledky. Nicméně včasná investice do geoinženýrského výzkumu by politikům umožnila rozhodnout se zodpovědně a na základě vědeckých poznatků. A to je nepochybně lepší varianta než pozdější nedostatečně promyšlené rozhodnutí učiněné ze zoufalství.


Geoinženýrství je krajní možnost

Realizace geoinženýrských projektů je dnes většinou považována za velice riskantní a vyvolává odmítavé reakce.

"Geoinženýrství je úplně poslední možností, o které bychom neměli začít uvažovat dříve, než se pokusíme reálně snížit emise. Existuje celá řada vážných rizik, která jsou s různými geoinženýrskými opatřeními spojena, a ta předpokládají, že pokud se v součástech klimatického systému chceme vrtat, musíme mu nejprve dobře rozumět," shrnul své výhrady profesor Stefan Rahmstorf z Institutu pro výzkum klimatu v Postupimi.


Není to nový nápad

Komentář slovenského klimatologa Prof. RNDr. Milana Lapina CSc.

Určitá skupina vědců navrhuje řešení, která jsou dost riskantní. Jednak je to myšlenka o možnostech odčerpat přebytečné skleníkové plyny z atmosféry a také nápad se zvýšením albeda Země rozptylem vhodných aerosolů nebo odrazového štítu. V prvním případě je třeba dodat, že jen na odčerpání zvýšeného CO2 a jeho uložení do podzemních zásobníků by bylo třeba zvýšit výrobu energie na Zemi asi o 20% (zřejmě z fosilních paliv). Rozptyl aerosolů nebo umístění odrazné vrstvy nad atmosféru je ješte riskantnější, neboť se může vymknout kontrole a při posunu do nevhodné polohy může způsobit změnu všeobecné cirkulace atmosféry s mimořádně nepříznivými důsledky.

V obou dvou řešeních jde o to, aby se zachovala dosavadní vysoká spotřeba fosilních paliv, je tedy zřejmé, že tyto návrhy pocházejí od koncernů zabývajících se těžbou a využíváním uhlí a ropy.

Je všeobecně známo, že existují i jiná řešení. Jde především o uplatnění nových technologií v průmyslu, zemědělství, dopravě a v komunální sféře umožňujících výrazně snížit spotřebu energie (o více než 30%) při zachování dosavadního tempa ekonomického rozvoje. Také jsou tu reálné možnosti s urychlením vývoje využití termojaderné fúze. Stejně je možné využít i obnovitelné zdroje energie na pokrytí alespoň 30% světové spotřeby energie (vítr, Slunce, biomasa, geotermální energie, energie moře atd.). Brání tomu vysoké počáteční náklady, které se sníží při sériové výrobě komponentů. Navíc, vedlejší negativní důsledky z využívání fosilních paliv neplatí ti, kteří přímo využívají fosilní paliva, ale pokrývají se z veřejných zdrojů, tedy se na to všichni skládáme.


Zdroje:
- Cornell University (18.03.2010, World policymakers have underestimated climate change impacts)
- Oceanography (03/2010, A Very Inconvenient Truth - pdf)
- Cornell University (Charles H Greene)
- EurActiv.cz (31.08.2009, Planetu mají zachránit umělé stromy)