Mořský led v Arktidě je už příliš křehký, aby odolal slunečnému počasí

Autor: Libor Kukliš, Rubrika: Tání ledu a ledovců, Vydáno dne: 28.04.2008

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2008040017

Spolu s ustupujícím zaledněním Arktického oceánu stoupá význam, jaký má pro tání ledu sluneční záření. Abnormálně jasné počasí v roce 2007 přispělo k rekordnímu poklesu zaledněné plochy. V minulosti však podobné povětrnostní podmínky ledový pokryv neohrožovaly. Na větší náchylnost mořského ledu upozornili v časopise Geophysical Research Letters vědci z amerického Národního centra pro atmosférický výzkum (National Center for Atmospheric Research, NCAR) a Coloradské státní univerzity.

Mořský led v Arktidě je už příliš tenký, aby odolal slunečnému počasí. "Relativní význam slunečního záření v létě se mění," řekla hlavní autorka studie Jennifer Kayová z NCAR. "Sluneční záření je pro Arktidu stále důležitější, protože je tam menší množství ledu odrážející světlo zpět do vesmíru."

16. září 2007 měl mořský led na severní polokouli rozlohu 4,13 milionů čtverečních kilometrů, což je o 43 procent méně než v roce 1979, kdy se začalo se satelitním měřením. V loňském létě bylo nad západní Arktidou o 16 procent méně oblačnosti než v roce 2006. Částečně za to mohla i stabilní oblast vysokého tlaku vzduchu, jejíž střed se držel nad severní Aljaškou.

Zvýšená intenzita slunečního záření v letních měsících stačila teoreticky k tomu, aby se rozpustila o 30 centimetrů silnější vrstva ledu než obvykle. Nad odkrytým oceánem mohl sluneční svit zvednout povrchovou teplotu moře o 2,4 stupně Celsia. Teplejší voda, jak známo, narušuje led zespodu.

"Družicová radarová a lidarová měřící technika nám umožnila sledovat mraky v Arktidě novým způsobem," prohlásil Tristan L'Ecuyer z Coloradské státní univerzity. "Tyto nové přístroje nejenom že nám poskytují velice přesný pohled na to, kde se mraky nacházejí, ale také nám sdělují, jak jsou vysoko a jaká je jejich tloušťka. To jsou klíčové skutečnosti, které rozhodují o tom, kolik slunečního světla mraky odrážejí zpět do vesmíru."

Výzkumný tým se zájmem prostudoval nové i starší údaje týkající se oblačnosti a počasí za polárním kruhem. Stranou nezůstala ani databáze měření z Barrow na Aljašce, která sahá až 62 let do minulosti. V závěrečném shrnutí vědci konstatovali, že loňský charakter počasí byl mimořádný ale ne bezprecedentní. Ještě méně oblačnosti než v roce 2007 bylo v letech 1968, 1971, 1976, 1977 a 1991. Tehdy však mořský led přečkal slunečné dny bez úhony.

"V teplejším světě se tenký mořský led stává náchylnějším na meziroční výkyvy počasí a oblačnosti," vysvětlila Kayová. Podle ní bude teplo generované Sluncem vzrůstající měrou ovlivňovat klimatické podmínky v Arktidě. Zpětnovazební smyčka je stále těsnější. Severní ledový oceán pokrývá méně ledu, voda v moři je tmavší než led a absorbuje více slunečního záření, díky tomu se teplota vody zvyšuje a led se rychleji rozpouští. Kvůli rychlejšímu tání se odkrývá ještě větší plocha moře a je pohlcováno ještě více sluneční energie. A tak pořád dokola.

K tomuto zpětnovazebnímu mechanismu se přidaly ještě další změny - mění se proudění vzduchu a pravděpodobně i cirkulace mořských proudů. To vše teď působí společně. "Nyní i jediné atypicky jasné léto může mít dramatické důsledky," varovala Kayová.


Rozloha mořského ledu v Arktidě - září 1978 až 2007.


Zdroje:
- AGU (22.04.2008, The contribution of cloud and radiation anomalies to the 2007 Arctic sea...)
- NCAR (21.04.2008, Arctic Ice More Vulnerable to Sunny Weather, New Study Shows)