Lev Zeleny: Je pravým původcem globálního oteplování Slunce?

Autor: Převzato (WM magazín), Rubrika: Sluneční aktivita, Vydáno dne: 28.12.2007

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007120016

Údaje získané paleoklimatologickým výzkumem ukazují, že chladné periody v zemské historii vždy otevíraly cestu teplejším a naopak. Není však tak docela jasné, co tyto změny způsobuje, a proto je předpovídání klimatických změn tak obtížné. Třebaže se všichni shodují v tom, že změny podnebí jsou velmi rychlé, sotva někdo může říct, zda v příštích 100 letech bude tepleji nebo chladněji. Momentálně se otepluje a mnozí tuto změnu přisuzují lidskému vlivu na prostředí. Ale mají pravdu?

Ilustrační obrázek z archivu NASA Lev Zeleny, ředitel Institutu pro výzkum vesmíru při Ruské akademii věd se domnívá, že než se pustíme do nějakých opatření, jaká doporučuje například protokol z Kyoto, měli bychom napřed důkladně prostudovat působení všech faktorů a získat více či méně konkrétní výsledky. "Abychom mohli léčit nějakou nemoc, musíme také napřed správně určit diagnózu," soudí Jurij Leonov, ředitel Geologického institutu při Ruské akademii věd, který zastává názor, že lidský vliv na přírodu je v tomto smyslu natolik zanedbatelný, že jeho důsledky lze řadit mezi statistické chyby.

Experti donedávna primárně přisuzovali globální oteplování emisím skleníkových plynů, s kysličníkem uhličitým označeným za hlavního viníka. Pak si ti rozumní konečně uvědomili roli vodní páry.

Paleoklimatologické studie odhalily, že v průběhu doby ledové bylo podnebí mnohem sušší, protože se v severním Atlantiku vytvářelo jen málo par. Nárůst teploty naopak objem vzdušné vlhkosti zvyšuje; v důsledku toho se naplnily řeky a do arktického a severního Atlantiku proudilo více sladké vody. Tato voda pokryla tenkou vrstvou povrch oceánu, tím se odpařování opět snížilo a nastoupilo další chladné období. Tehdy toky řek opět zeslábly a byl spuštěn nový cyklus. Tento proces není lineární - čím vyšší je průměrná teplota, tím více vodní páry se dostane do ovzduší.

(Otázkou je, co se v těchto souvislostech stane poté, až hladinu oceánu pokryje vrstvička sladké vody z gigantického objemu rozpuštěného polárního ledu. Důsledky by měly být nejen obdobné, ale vzhledem k pozorované rapidní rychlosti tání by k popisovanému zvratu mělo dojít mnohem rychleji, než při zdlouhavém působení řek.)

"Proč bychom za ohřev našeho ovzduší nemohli činit zodpovědným Slunce?" táže se Lev Zeleny.

"Energie ze Slunce proudí dvěma přenosovými kanály - jako elektromagnetické a korpuskulární záření," vysvětluje. "Převážná část energie - okolo 1,37 kW na čtvereční metr zemského povrchu; což se rovná výkonu elektrické varné konvice - přichází elektromagnetickým kanálem. Tento tok energie sestává v první řadě z viditelných a infračervených rozsahů spektra a jeho množství je prakticky imunní vůči změnám - nemění se o více než zlomky procenta. Proto mu říkáme 'sluneční konstanta'. Tento proud energie, který dospěje k Zemi v osmi minutách, je pak do značné míry absorbován atmosférou a povrchem. Má tedy rozhodující vliv na formování našeho podnebí."

Druhým kanálem přichází korpuskulární záření, sestávající ze směsice slunečního větru a kosmických paprsků. Ačkoli přenáší mnohem méně energie, hraje klíčovou roli při formování "kosmického počasí" - proměnlivých podmínek v prostoru, které závisí na sluneční aktivitě. Donedávna se věřilo, že "kosmické počasí" nemá s pozemským nic společného, ale tato představa se ukázala jako mylná.

"Když je Slunce aktivní, zintenzívní i sluneční vítr. Ten pak vymetá kosmické paprsky ze sluneční soustavy jako koště," přirovnává Zeleny. "Kosmické paprsky mají vliv na tvorbu oblaků, které pak ochlazují atmosféru i celou planetu. Z historických archivů například víme, že v letech 1350 - 1380 se hodně ochladilo. A právě tehdy bylo Slunce velmi aktivní."


Celý článek si můžete přečíst po kliknutí na odkaz Šipka


Převzato z: WM magazín (30.11.2007, Solární vítr a klimatické změny).