Příčinou periodického vymírání druhů je zřejmě kosmické záření

Autor: Libor Kukliš, Rubrika: Dávné katastrofy, Vydáno dne: 06.08.2007

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007080005

Vědci už asi vědí, proč je vývoj života na Zemi redukován v pravidelných intervalech dlouhých 62 milionů let (± 3 milióny roků). Celá sluneční soustava totiž obíhá kolem středu galaxie a na své dráze trvající 225 milionů let se každých 64 milionů roků ocitá v blízkosti zdroje nebezpečného kosmického záření. O tom, že se vymírání cyklicky opakuje, se začalo otevřeně diskutovat v roce 2005, kdy na tuto zvláštní skutečnost upozornili vědci z Kalifornské univerzity v Berkeley. Příčina však zůstávala neznámá.

Mléčná dráha má tvar zploštělého disku s několika rameny, které obíhají kolem středu. Pozice Slunce vůči galaktické rovině není stabilní a cyklicky se mění. Jedna kompletní perioda pohybu nahoru a dolů trvá 64 milionů let. Logickou odpověď nastínil profesor Adrian Melott se svým kolegou Mikhailem Medvedevem z Kansaské university v Lawrence. Oba výzkumníci poukázali na zajímavou kauzalitu - vždy, když počet druhů na naší planetě prudce poklesl, dosáhlo Slunce nejvyššího bodu své oběžné dráhy vzhledem k rovině galaxie.

"Všimli jsme si neuvěřitelné časové shody," řekl Melott.

Mléčná dráha má tvar zploštělého disku s několika rameny, které obíhají kolem centrální černé díry. Pozice Slunce vůči galaktické rovině se cyklicky mění. Jedna kompletní perioda pohybu nahoru a dolů trvá 64 milionů let.

Jakmile se Slunce vyhoupne na nejvyšší (severní) bod své oběžné dráhy, dostane se do míst, kde je ochranné magnetické pole naší galaxie oslabené. Při tomto maximálním odchýlení od galaktické roviny je Země bombardována potenciálně smrtícími kosmickými paprsky. Ty vznikají interakcí mezi magnetickým polem Mléčné dráhy a žhavými plyny, které obklopují kupu sousedních galaxií v souhvězdí Panny (50 milionů světelných let daleko).

Pokud se v budoucnu podaří prokázat, že kolem Mléčné dráhy existuje rázová vlna, podobně jako je tomu u jiných galaxií, získá tím Melottova a Medvedevova teorie přesvědčivý důkaz.

"Čelu rázové vlny jsme vystavováni více, když se nacházíme na severní straně galaktického disku," uvedl Melott.

"Myslím si, že je to velmi elegantní myšlenka," prohlásil Philip Appleton, astronom z Kalifornského technologického institutu (California Institute of Technology, Caltech). Interakce tohoto typu už byly mezi galaxiemi pozorovány a víme, že Mléčná dráha se pohybuje směrem k sousedním galaxiím v Panně rychlostí asi 200 kilometrů za sekundu.

"Jakmile se dostaneme mimo disk, máme slabší ochranu, takže jsme mnohem více vystaveni kosmickému záření," vysvětlil Melott. "Tyto odchylky v severním směru odpovídají poklesům biodiverzity."

Při bombardování pozemské atmosféry kosmickým zářením jsou emitovány částice zvané miony. Ty pronikají až dva a půl kilometru pod mořskou hladinu a nezastaví je ani 900 metrů silná vrstva skály. Drtivá většina všech živých bytostí jim nemůže uniknout. Miony narušují DNA a vyvolávají mutace. K tomu se pak přidávají další závažné změny. Kosmické paprsky totiž podněcují tvorbu oblačnosti a narušují ozónovou vrstvu.

Už je to 55 milionů roků, kdy naše planeta naposledy prošla fází masového vymírání. Další kolo nás čeká za 7 až 10 milionů let. Je samozřejmě možné, že do té doby zničí život na Zemi něco jiného. Možností je celá řada. Velmi výkonným plenitelem biodiverzity je i člověk. Ještě máme dost času na to, abychom většině druhů na této planetě vystavili úmrtní list. Tentýž čas však můžeme věnovat i rozvíjení moudré a k životu vstřícné civilizace. Záleží jen na nás, co z toho budeme chtít víc.


Adrian Melott a Mikhail Medvedev z Kansaské university v Lawrence poukázali na zajímavou časovou shodu - vždy, když počet druhů na naší planetě prudce poklesl, dosáhlo Slunce nejvyššího bodu své oběžné dráhy vzhledem k rovině galaxie. Jak ukazuje tento graf, předpokládané zvýšení intenzity kosmického záření při této odchylce (červená křivka) odpovídá snížení biologické rozmanitosti na Zemi (modrá křivka).

Adrian Melott a Mikhail Medvedev z Kansaské university v Lawrence poukázali na zajímavou časovou shodu - vždy, když počet druhů na naší planetě prudce poklesl, dosáhlo Slunce nejvyššího bodu své oběžné dráhy vzhledem k rovině galaxie. Jak ukazuje tento graf, předpokládané zvýšení intenzity kosmického záření při této odchylce (červená křivka) odpovídá snížení biologické rozmanitosti na Zemi (modrá křivka).


Celou studii s názvem "Do extragalactic cosmic rays induce cycles in fossil diversity?" si můžete stáhnout zde (formát pdf, 472 kB).


Zpracováno podle:
- Science Magazine (01.08.2007, Of Cosmic Rays and Dangerous Days)
- arXiv.org (Do extragalactic cosmic rays induce cycles in fossil diversity?)
- Space.com (23.04.2007, Out-of-This-World Hypothesis: Cosmic Forces Control Life on Earth)
- National Geographic (20.04.2007, Ancient Mass Extinctions Caused by Cosmic Radiation)
- New Scientist (03/2006, Life waxes and wanes with bobbing of the Solar System)
- University of Kansas (University of Kansas Astrobiology)
- Český rozhlas Leonardo (02.08.2007, Kosmické paprsky a hromadná vymírání druhů)