NASA: Globální zatemňování slábne

Autor: Libor Kukliš, Rubrika: Globální zatemňování, Vydáno dne: 17.03.2007

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007030009

Globální stmívání je jev, o kterém se začalo diskutovat teprve nedávno, přestože jeho dopad na klimatický systém je dlouhodobý. Příčina jevu spočívá v blokování slunečního záření drobnými částicemi aerosolů a dalších znečišťujících látek. Díky této protiváze k oteplujícímu účinku skleníkových plynů mělo globální oteplování v minulém století mírnější průběh. Po roce 1960 se množství slunečního světla prostupujícího atmosférou snížilo v průměru o 10 až 20 procent. Počátkem 90. let došlo ke zlomu a efekt zatemňování začal pozvolna slábnout. Vědci z Goddardova institutu vesmírných studií (Goddard Institute for Space Studies, GISS) nyní oznámili, že množství aerosolů v ovzduší pokleslo za posledních 15 let o 20 procent. Předpokládá se, že omezení znečištění ovzduší popílkem a oxidem siřičitým urychlilo tempo klimatických změn. Prozatím však nelze vyloučit ani možnost, že k úbytku aerosolů dochází z přirozených příčin.

Průměrné množství prachu, znečišťujících látek a dalších aerosolových částic v atmosféře mezi lety 2002 a 2005. Nejvyšší koncentrace aerosolů je vyznačena světle modrou, nejnižší koncentrace fialovou barvou.
Průměrné množství znečišťujících látek, prachu a dalších aerosolových částic v atmosféře mezi lety 2002 a 2005. Nejvyšší koncentrace aerosolů je vyznačena světle modrou, nejnižší koncentrace fialovou barvou.
Vědci z NASA začali v roce 1998 pracovat na projektu GACP (Global Aerosol Climatology Project). Potřebné informace jim poskytla nejobsáhlejší světová databáze satelitních měření sahající zpětně do roku 1978. Z údajů vyplývá, že efekt globálního stmívání přechodně zesílil v letech 1982 a 1991 kvůli velkým sopečným erupcím. V 90. letech bylo zaznamenáno pomalé slábnutí jevu a do roku 2005 se koncentrace aerosolů v atmosféře snížila v průměru o 20 procent oproti relativně stabilní úrovni mezi lety 1986 a 1991.

Nabízí se logická spojitost mezi ubýváním aerosolů a rychlejším zvyšováním teploty na povrchu Země. Kromě toho se zdá, že menší míra znečištění ovlivnila tvorbu oblačnosti. "Rostoucí množství aerosolů pravděpodobně zpomalilo očekávanou změnu hydrologického cyklu," domnívá se Gavin Schmidt z GISS.

Zatím není jasné, zda bude snižování obsahu aerosolů v atmosféře pokračovat. Výzkum komplikuje nerovnoměrné rozšíření těchto látek, jejichž zdrojem je nejenom lidská činnost ale i sama příroda.


Množství aerosolů v atmosféře od počátku 90. let klesá. Červené šipky upozorňují na přechodný vliv mohutných sopečných erupcí - sopky El Chichón v Mexiku (1982) a sopky Pinatubo na Filipínách (1991).
Množství aerosolů v atmosféře od počátku 90. let klesá. Šipky upozorňují na přechodný vliv mohutných sopečných erupcí - sopky El Chichón v Mexiku (1982) a sopky Pinatubo na Filipínách (1991).


Počítačové simulace podnebí na naší planetě zpřesnily naše znalosti o působení aerosolů. Intenzita slunečního záření dopadajího na zemský povrch se ve 20. století většinou snížila (modrá barva), na některých místech však zůstala stejná (bílá barva) nebo se i mírně zvýšila (žlutá barva).
Počítačové simulace podnebí na naší planetě zpřesnily naše znalosti o působení aerosolů. Intenzita slunečního záření dopadajího na zemský povrch se ve 20. století většinou snížila (modrá barva), na některých místech však zůstala stejná (bílá barva) nebo se i mírně zvýšila (žlutá barva).


Zdroje:
- NASA-GISS (15.03.2007, Global 'Sunscreen' Has Likely Thinned, Report NASA Scientists)
- NASA-GISS-GACP (Global Aerosol Cliatology Project)