Kyselejší oceány ohrožují potravní řetězec

Autor: Libor Kukliš, Rubrika: Změny ekosystému, Vydáno dne: 22.02.2007

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2007020017

Oceány zabírají 71 procent povrchu naší planety. Díky tomu, že každoročně absorbují 30 až 50 procent emisí oxidu uhličitého, není koncentrace tohoto plynu v ovzduší tak vysoká, jak by mohla být. Jenomže ani oceánům nadměrné množství CO2 neprospívá. Ve vodě se oxid uhličitý rozpouští a vzniká kyselina uhličitá (H2CO3). Od začátku průmyslové revoluce oceány vstřebaly odhadem 118 až 142 miliard tun CO2. Kyselost vody se od té doby zvýšila o 30 procent.

AAAS - Americké asociace pro vědecký pokrok Oceánologové odadují, že i kdyby se lidem podařilo stabilizovat množství vypouštěných skleníkových plynů a oceány by tak z ovzduší neodčerpávaly více než 2 miliardy tun CO2 ročně, acidita oceánů by se do konce století zvýšila o 150 procent. Tato změna by byla natolik závažná, že by s největší pravděpodobností způsobila přerušení potravního řetězce a vyhynutí většiny mořských organismů.

S touto ponurou prognózou předstoupila před účastníky výroční schůze Americké asociace pro vědecký pokrok (American Association for the Advancement of Science, AAAS) čtveřice expertů - Richard Feely z Pacifické námořní enviromentální laboratoře (Pacific Marine Environmental Laboratory, PMEL), Charlie Veron z Australského oceánologického institutu (Australian Institute of Marine Science, AIMS), James Orr z Námořní enviromentální laboratoře Mezinárodní agentury pro atomovou energii (International Atomic Energy Agency - Marine Environmental Laboratory, IAEA-MEL) a Robert Buddemeier z Kansaské geologické služby (Kansas Geological Survey, KGS).

Pokles hodnoty pH v oceánech je jedním z nejnebezpečnějších důsledků spalování fosilních paliv. Kyselé prostředí totiž rozleptává uhličitanové schránky drobných živočichů. "Chemické vlastnosti oceánů se mění a blíží se k stavu, jaký nenastal už stovky tisíc let," konstatoval Dr. Feely.

A jeho kolega Charlie Veron dodal: "Tohle je problém, s jakým se dosud žijící koráli ve své evoluční historii ještě nesetkali." Ve své 220 milionů let dlouhé historii se museli přizpůsobovat změnám teploty oceánů i kolísání mořské hladiny. Avšak s acidifikací si předci dnešních korálů poradit nedokázali. Opakované masové vymírání života v mořích, k němuž v dávné minulosti docházelo, bylo zřejmě způsobeno změnami chemických vlastností, stejně jako je tomu dnes. "Pokaždé trvalo 4 až 10 milionů let, než se korálové útesy vzpamatovaly," vysvětlil Veron.

V mělkých vodách, kde nyní roste většina korálů, je uhličitanů dostatek. Avšak jejich koncentrace se s přibývající hloubkou snižuje a od určitého bodu už organismy nejsou schopny vytvářet své schránky. Kritická hranice se posouvá stále blíže k hladině, takže životní protor pro koráli, plže a některé řasy je rok od roku menší. Limit se v důsledku acidifikace posunul o několik set metrů, což platí zejména o Indickém a Tichém oceánu. Nedávným měřením u Aljašského zálivu se zjistilo, že uhličitanů je nedostatek už v hloubce necelých 100 metrů. Do konce tohoto století nebudou organismy schopny přežít v žádné hloubce. "V roce 2100 budou agresivním vodám vystaveny dvě třetiny korálů," uvedl James Orr.

Obavy z okyselení oceánů se zpočátku soustředily pouze na korálové útesy, které už nyní "blednou" a vymírají, protože se zvyšuje teplota vody. V některých oblastech jsou koráli k teplotním změnám přece jen odolnější. Bohužel z hlediska schopnosti vzorovat acidifikaci tomu tak není. "Mnoho korálů, které uniknou hromadnému bělení, je nejvíce náchylných k těmto účinkům okyselení," poznamenal Veron. Nebezpečí doléhá i na ostatní organismy, například na útesotvorné vápnité řasy a plankton.

Možná nejvíce znepokojivé je ohrožení mořských plžů zvaných pteropoda (křídlonožci). Populace těchto drobných stvoření dosahuje v Jižním oceánu až 10 tisíc jedinců na metr krychlový. Jejich zmizení by mělo dalekosáhlé důsledky. "Jsou základní složkou mořského potravního řetězce a enormním zdrojem potravy pro mnoho mořských ptáků," zdůraznil Orr. Uhličitanové sklelety křídlonožců jsou tak tenké, že jsou prakticky průhledné. Jejich zranitelnost je mimořádně velká. "Ulity křídlonožců se mohou rozpustit do 24 hodin. Takové podmínky v mořské vodě očekáváme do roku 2100," uzavřel Orr.

O zvyšování kyselosti oceánů pojednávají také další články v této rubrice - viz. odkazy níže.


Zdroje:
- National Geographic (17.02.2007, Acid Oceans Threatening Marine Food Chain, Experts Warn)
- AIMS (02/2007, Coral reefs and climate change 2007)
- EcoMonitor (20.01.2007, National Geographic: Rostoucí kyselost oceánů ohrožuje potravní řetězec)
- Britské listy (03.01.2007, Světové oceány ve vrcholném nebezpečí)
- AAAS (American Association for the Advancement of Science)
- NOAA-PMEL (NOAA - Pacific Marine Environmental Laboratory)
- AIMS (Australian Institute of Marine Science)
- IAEA-MEL (International Atomic Energy Agency - Marine Environmental Laboratory)
- KGS (Kansas Geological Survey)