Slunce se na globálním oteplování podílí 10 až 30 procenty

Autor: Libor Kukliš, Rubrika: Sluneční aktivita, Vydáno dne: 02.02.2006

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2006020001

Globální oteplování v posledních desetiletích nezpůsobují pouze skleníkové plyny v atmosféře, jak se všeobecně soudí. Významným faktorem ovlivňujícím růst průměrných teplot je také sluneční aktivita. Tvrdí to dvojice fyziků z Dukeovy univerzity (Duke University) v americkém Durhamu. Nicola Scafetta a Bruce West navázali na výzkum Richarda Willsona z Kolumbijské univerzity (Columbia University), který v roce 2003 vyhodnotil údaje získané dvacetiletým satelitním měřením. Willson dospěl k závěru, že sluneční aktivita se zvyšuje. Scafetta s Westem nashromážděné údaje dále analyzovali a snažili se zjistit, do jaké míry variabilita slunečního výkonu ovlivňuje vývoj podnebí. Výsledky jsou překvapivé, protože Slunce je podle nich odpovědné minimálně z 10 až 30 procent za zvýšení teplot zemského povrchu v období let 1980 až 2002. Studii 28. září 2005 uvedl časopis Geophysical Review Letters.

Richard Willson
Dr. Richard Willson
Výzkum evropských vědců v roce 2003 a 2004 prokázal, že Slunce je v současné době nejaktivnější za posledních 8.200 let. Rozbor vzorků ledu z vrtů uskutečněných v Grónsku a Antarktidě podpořil předpověď, že dlouhodobý cyklus sluneční činnosti vyvrcholí nejpozději v prvních dekádách 21. století. Epizody intenzivní sluneční aktivity totiž v minulosti trvaly v průměru 30 let, zatímco současná "špička" začala už kolem roku 1940.

"Momentálně žijeme pod pod velmi neobvyklým sluncem", prohlásil v listopadu 2003 britský astrofyzik Mike Lockwood. Žádné konkrétní vyhodnocení dopadů vysoké sluneční aktivity na zemské podnebí však experti neučinili.

Scafetta s Westem šli dál a na základě své analýzy oznámili, že současné modely klimatického vývoje je třeba změnit. Vliv sluneční aktivity byl podle nich při výpočtech nepřijatelným způsobem podhodnocen. Dlouhodobému kolísání intenzity slunečního záření je dodnes přikládán pouze nepatrný význam v řádu několika málo procent. "Podnebí reaguje na změny sluneční aktivity mnohem výrazněji, než předpokládají současné klimatické modely," zdůraznil Scafetta. "Slunce pravděpodobně přispělo nejméně 10 až 30 procenty k povrchovému globálnímu oteplování v letech 1980 až 2002."

Studie konstatuje, že čím déle trvá zvýšená aktivita Slunce, tím větší je reakce atmosféry a celého klimatického systému na toto působení. Autoři se rovněž snažili ze svých výpočtů vyřadit účinek jevů s krátkou dobou trvání. Například o klimatické anomálii El Niňo nebo o velkých sopečných erupcích je známo, že mohou ovlivnit průměrnou teplotu na Zemi na několik let. "Problém je, že zemská atmosféra není v termodynamické rovnováze se Sluncem," vysvětlil Scafetta. "S delší dobou trvání bude účinek na atmosféru silnější, protože přizpůsobení zabere určitý čas."

Sluneční aktivita je v posledních 70 letech nezvykle vysoká. Na výzkum a závěry dvojice fyziků nereagovala většina vědecké veřejnosti s pochopením. Kritikou nešetřila ani Judith Leanová z americké Námořní výzkumné laboratoře (U.S. Naval Research Laboratory) ve Washingtonu. Leanová a její kolega Claus Fröhlich poukázali především na mezeru v monitorování sluneční činnosti mezi lety 1989 a 1991. Tento dvouletý výpadek byl způsoben katastrofou raketoplánu Challenger 28. ledna 1986. Dosluhující satelit ACRIM 1 (Active Cavity Radiometer Irradiance Monitor) nebyl podle plánu nahrazen novým satelitem ACRIM 2 a údaje z dalších družic nebyly natolik přesné, aby jim bylo možné přičíst stejnou váhu.

Různí badatelé nahrazovali chybějící data různým způsobem, což vedlo ke zmatku a nejednoznačným výsledkům. Většina vědců dospěla k přesvědčení, že se transfer tepelné energie ze Slunce nezvýšil a globální oteplování musí mít tudíž jiné příčiny. V roce 2003 Willson a nyní i Scafetta s Westem však namítli, že zářivost Slunce mírně roste už asi 100 let. "Není možné dokázat, že je tomu tak nebo onak," připustila doktorka Leanová. "Oni říkají, že je to dlouhodobý trend, ale tak to není."

Dodejme, že Scafetta a West se nezavděčili ani skeptikům, kteří tvrdošíjně hájí názor, že k žádnému globálnímu oteplování nedochází, nebo že v této věci neexistuje žádná spojitost s lidskou činností. K jejich velkému zklamání oba autoři studie prohlásili, že nijak nezpochybňují působení skleníkových plynů a odpovědnost lidstva za novodobou teplotní akceleraci. Koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší je nejvyšší za 650 tisíc let a to samozřejmě nemůže zůstat bez odezvy. Spolupůsobení Slunce a člověka na podnebí naší planety je o to horší, že nemůžeme předpovědět, jak tento klimatický experiment dopadne.

"My nevíme, co Slunce v budoucnu udělá," prohlásil profesor Scafetta. "Prozatím, pokud je naše analýza správná, je, myslím, důležité korigovat klimatické modely tak, aby zahrnovaly věrohodný poměr sluneční aktivity. Jakmile to uděláme, tak bude možné lépe porozumět tomu, co se stalo v posledním století."


Zdroje:
- Duke University (30.09.2005, Sun's Direct Role in Global Warming May Be Underestimated...)
- Geotimes (26.01.2006, Sun fuels climate change)
- Prop.sk (01/2006, Zmenu podnebia poháňa slnko)

Další zdroje:
- NASA (30.09.2005, Sun's Direct Role in global Warming may be Underestimated, Duke Physicists...)
- Physorg.com (30.09.2005, Sun's direct role in global warming may be underestimated, Duke...)
- MSNBC (30.09.2005, Sun's changes play role in global warming)
- Vesmír (01/2006, Václav Cílek: Solární oteplování)
- Osel.cz (21.11.2005, Slunce ovlivňuje globální oteplování)
- Meteorological Service of Canada (07.10.2005, Radiative Forcing)
- U.S. Naval Research Laboratory
- Columbia University