Oteplování Arktidy je nezvratné

Autor: Libor Kukliš, Rubrika: Tání ledu a ledovců, Vydáno dne: 03.10.2005

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005100013

Klimatické změny na severní polokouli už překročily kritickou hranici. V současné době ztrácí Arktida přibližně 8 procent ledové masy každých 10 let. Vědci se obávají, že za polárním kruhem nastala nezvratná fáze oteplování, která urychlí úbytek ledu a definitivně naruší stabilitu podnebí. Vyplývá to ze zprávy amerického národního datového centra při univerzitě v Coloradu (National Snow and Ice Data Centre at Colorado University, NSIDC). NSIDC se od roku 1978 specializuje na shromažďování a analýzu údajů o kryosféře. (Kryosféra je dlouhodobě zmrzlou částí zemské kůry a hydrosféry.)

Oteplování Arktidy je nezvratné. Ze satelitních údajů z letošního srpna se vědcům zatajil dech. Teplota vzduchu v Arktidě překonala o 3 stupně normál a rozloha mořského ledu poklesla o rekordních 18,2 procenta pod dlouhodobý průměr. Jak zdůraznil Mark Serreze z NSIDC, tání ledu v Severním ledovém oceánu a přilehlých mořích se začalo zrychlovat před 4 lety. Za normálních podmínek pokrýval led v září, kdy je jeho ztráta největší, plochu o velikosti 7,04 kilometrů čtverečních. K zásadnímu přelomu došlo v září 2002, kdy se ledová plocha zmenšila o 14 procent. V každém následujícím roce byl úbytek ještě výraznější. Minulou zimu se ledová vrstva poprvé nestačila z velké části obnovit a jarní tání začalo opět o něco dříve.

V období let 2002 až 2005 byla rozloha polárního ledu o 20 procent menší než byl průměr za období 1978 až 2000. Zmizelo tak 1,3 milionu kilometrů čtverečních ledového povrchu, což je více než rozloha Francie, Německa a Velké Británie dohromady. K 21. září 2005 se arktický led rozprostíral na ploše 5,32 milionů kilometrů čtverečních, což je nejméně od zahájení družicových měření v roce 1978. Tehdy dosahovalo zalednění 7,5 milionů km2. Ledním medvědům, kteří jsou na ledu existenčně závislí, hrozí kvůli klimatickým změnám vyhynutí. "Jak to mohou lední medvědi přežít?" položil si sugestivní otázku ředitel NSIDC Roger Barry.

Alarmující údaje přesvědčily výzkumníky tom, že ztrátě arktického mořského ledu a pevninského ledového příkrovu v Grónsku nelze zabránit. Mořský led odráží až 80 procent slunečních paprsků. Jenomže v důsledku tání přibývá plocha s tmavším povrchem a ta akumuluje stále více slunečního tepla. Proto se tání ledovců zrychluje. Ještě prudšímu odtávání ledu zatím brání oblačnost, která se v létě nad Arktidou kumuluje. Pokud by se tato oblačnost v létě nevytvářela, teploty v Arktidě by stoupaly ještě rychleji. Vědci se zabývají otázkou, zda zdrojem narůstající oblačnosti je rozpouštějící se led nebo se tak projevuje dočasná změna atmosférické cirkulace na severní polokouli.

Tým Igora Polyakova z Mezinárodního arktického výzkumného centra (International Arctic Research Center, IARC) ve Fairbanks na Aljašce vidí příčinu zrychleného tání v několika náhlých přísunech teplé vody, která do Arktidy proniká z Atlantského oceánu kolem pobřeží Grónska. Nezvyklý proud teplé vody letos způsobil také tání ledu v moři Laptěvů poblíž severního pobřeží Sibiře.

O všechen svůj led by Arktida mohla přijít možná už do roku 2020. Nejpozději do roku 2070.

To, co se děje za polárním kruhem, může mít fatální důsledky pro fungování oceánských proudů a světového klimatického systému. Díky ledu bylo podnebí po tisíce let relativně stabilní. Po jeho rozpuštění se povětrnostní podmínky na celé severní polokouli radikálně změní. Počasí bude mnohem proměnlivější a extrémnější než v současné době. Častá a dlouhodobá sucha v Evropě se budou střídat s ničivými povodněmi. A aby toho nebylo málo, po rozpuštění ledu v Grónsku stoupne mořská hladina o 6 až 7 metrů. Velké pobřežní části pevnin zmizí pod hladinou moře. Svět tak, jak ho známe dnes, přestane existovat.


Rozloha polárního ledu v Arktidě v září 1978 až 2005.

Graf zachycuje klesající trend v rozloze mořského ledu v letech 1978 až 2005. Průměrný pokles o 8 procent za 10 let je vyznačen modrou linií. Hodnota pro rok 2005 je platná k 25. září.


Anomálie povrchových teplot na severní polokouli mezi lednem a srpnem 2005. Satelitní snímek z 13. září 2005 zachycuje Severozápadní průjezd téměř bez ledu.

Obrázek vlevo: Anomálie povrchových teplot v Arktidě mezi lednem a srpnem 2005. Průměrná hodnota byla získána měřením v období let 1955 až 2004.

Obrázek vpravo: Severozápadní průjezd na satelitní fotografii z 13. září 2005. Severní cestu mezi Atlantským a Tichým oceánem jako první úspěšně dokončil Roald Amundsen v roce 1905. Letos v září o 100 let později by mu v cestě nebránil téměř žádný led.


Zdroje:
- NSIDC (28.09.2005, Sea Ice Decline Intensifies)
- iHNed (30.09.2005, Oteplování Země se podle klimatologů zrychluje)
- BBC Czech (30.09.2005, V Arktidě se zmenšuje ledová pokrývka)
- Pravda.sk (16.09.2005, Vedci predpovedajú zánik Arktídy)
- Markíza (19.09.2005, Kríza: Nastala nezvratná fáza otepľovania)
- Independent (16.09.2005, Global warming 'past the point of no return')
- Climate Ark (16.09.2005, Global warming 'past the point of no return', kopie článku)
- Novinky (30.09.2005, Arktický led rychle taje - už i podle Američanů)
- iDNES (02.10.2005, Pětina arktických ledovců roztála. Co bude dál?)
- NSIDC (National Snow and Ice Data Centre at Colorado University)
- IARC (International Arctic Research Center)