Za rekordní úbytek ozónu mohou i sluneční erupce

Autor: Libor Kukliš, Rubrika: Ozónová díra, Vydáno dne: 09.03.2005

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005030003

Nejnovější výzkum mezinárodního týmu vědců pod vedením Cora Randalla z Coloradské univerzity v Boulderu (University of Colorado at Boulder) prokázal, že za historicky největší pokles koncentrace ozónu nad severní polokoulí jsou z velké části odpovědné gigantické sluneční erupce z podzimu roku 2003.

Za rekordní úbytek ozónu nad severní polokoulí mohou i sluneční erupce. Podle Cora Randalla z univerzitní Laboratoře pro atmosférickou a kosmickou fyziku (Laboratory for Atmospheric and Space Physics) se oxidy dusíku v horních vrstvách stratosféry dostaly na jaře roku 2004 na nejvyšší úroveň za posledních minimálně dvacet let, od kdy jsou prováděna příslušná měření. Plyny vyprodukované člověkem následně způsobily prudký pokles koncentrace ozónu v prostoru nad severním pólem a to až o 60 procent. "Tento pokles byl naprosto nečekaný," konstatoval Randall. "Nálezy poukazují na kritickou potřebu lepšího porozumění procesů odehrávajících se v ozónové vrstvě."

Znepokojivá zpráva mezinárodního týmu vědců byla zveřejněna 2. března 2005 v odborném časopise Geophysical Research Letters, který je vydávaný Americkou geofyzikální unií (American Geophysical Union, AGU). Vědci shromažďovali údaje ze sedmi družic a původně měli v plánu zjistit, jak rychle se ozónová díra zaceluje. Místo toho zaznamenali pravý opak. Jednou z hlavních příčin zhoršujícího se stavu jsou podle vědců silné sluneční erupce. Vysoce energetické částice vyvržené z naší mateřské hvězdy spustily škodlivé chemické reakce oxidů dusíku ve vnějších vrstvách atmosféry. Svůj podíl na tom má i tzv. Arktický polární vír, jehož intenzita dosáhla v únoru a březnu 2004 nevídané úrovně. Bezprecedentní sluneční aktivita na konci října a počátkem listopadu 2003 vyvrhla směrem k Zemi oblaka vysoce nabitých částic, které v obrovském množství bombardovaly zemskou atmosféru. Přesto na jaře 2004 ještě nikdo z odborníků nepředpokládal, že by během několika málo měsíců mohlo dojít k tak dramatickému poklesu koncentrace stratosférického ozónu. Nyní se zdá být jasné, že přirozené a antropogenní vlivy zapůsobily společně.

Nad severní polokoulí je největší úbytek ozónu pravidelně pozorován v zimním a jarním období, kdy jsou ve výšce dvanácti mil nad zemí nejnižší roční teploty. Letos panovaly nad Arktidou rekorní mrazy, což se podepsalo na celkovém nepříznivém stavu, který vědce přinutil k alarmujícím prohlášením.

Koncem ledna 2005 vydal závažnou zprávu o situaci v Arktidě německý Výzkumný ústav Institutu Alfreda Wegenera pro polární a mořský výzkum. Několik dnů po té před budoucím rozšířením ozónové díry nad Evropu varovala na základě nejnovějších poznatků také Evropská komise.


Zdroje:
- University of Colorado (01.03.2005, Huge 2004 Stratospheric Ozone Loss Tied To Solar Storms)
- New Scientist (02.03.2005, Gigantic solar storms slash ozone levels)
- AGU (American Geophysical Union)