Slunce je nejaktivnější za posledních 1150 let

Autor: Libor Kukliš, Rubrika: Sluneční aktivita, Vydáno dne: 25.07.2004

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2004070006

Sluneční aktivita je od poloviny 20. století vyšší než kdykoli v předcházejících 12. stoletích. Vyplývá to z analýzy vědců z astronomického institutu ve švýcarském Curychu. Vědci hledají souvislost mezi kolísáním sluneční aktivity a klimatickým vývojem v minulosti i současnosti.

Slunce je nejaktivnější za posledních 1150 let. Studie se zaměřila na rozbor ledových jader z vrtů provedených v Grónsku. Podle koncentrace izotopu berylia lze zpětne s poměrně velkou přesností vysledovat vývoj sluneční aktivity. Tento izotop totiž vzniká působením kosmických paprsků a vysoce energetických částic z hlubin vesmíru. Síla slunečního větru, která souvisí s množství slunečních skvrn, významně ovlivňuje tok kosmického záření dopadajícího na zemský povrch. Analýza prokázala, že Slunce je už 60 let nejaktivnější za posledních 1150 roků. Růst aktivity začal před několika stoletími, ale ve 20. století nabral trend na rychlosti. Se zvyšujícím se množstvím slunečních skvrn rostla i průměrná teplota na Zemi. Švýcarští autoři studie v čele profesorem Samim Solanskim v tom vidí jasnou spojitost.

Vizuální monitorování slunečních skvrn začalo v roce 1610 krátce po vynálezu dalekohledu. V letech 1645 až 1715 pozorovali astronomové na Slunci jen velmi málo skvrn. Ve stejném období se lidé na celém světě potýkali s neobvykle chladným počasím. Tato doba je proto často označována jako malá doba ledová. Říká se jí také Maunderovo minimum. E. Walter Maunder byl anglický astronom, který se tímto problémem dlouhodobě zabýval. Na podobnou souvislost mezi aktivitou slunce a teplotou na Zemi upozorňuje i tato studie. Faktem nicméně zůstává, že v posledních 20 letech se počet slunečních skvrn příliš neměnil, přesto je oteplování klimatu stále intenzivnější. Větší část odborníků se proto domnívá, že primární příčinou globálního oteplování není Slunce ale vypouštění skleníkových plynů do ovzduší.

V průběhu posledních 60 milionů let panovala na Zemi mnohem častěji zima než teplo. Současný stav je tedy veskrze výjimečný. K méně výraznému střídání chladnějších i teplejších období docházelo v minulosti opakovaně. Vědci se snaží zjistit, do jaké míry je možné prokázat spojitost mezi těmito podnebnými výkyvy a pravidelnými slunečními cykly. Je známo, že sluneční aktivita kolísá v jedenáctiletém, dvaadvacetiletém a osmdesátiletém cyklu. Stále častěji se uvažuje také o cyklu dlouhém 400 let a zdá se, že existují i cykly s ještě delší periodou.


Graf zobrazující sluneční aktivitu v průběhu posledního tisíciletí.

Grafický záznam sluneční aktivity v posledním tisíciletí. Graf byl otištěný v časopise New Scientist v listopadu 2003. Článek pojednával o studii sluneční aktivity v posledním tisíciletí. Vědecký tým pod vedením Ilji Usoskina z univerzity ve finském Oslu ve spolupráci s kolegy z Institutu Maxe Plancka v německém Katlenburgu analyzoval vzorky grónského a antarktického ledu.


Zpracováno podle:
- EkoList (07.07.2004, Slunce je nejaktivnější za posledních více než 1000 let)
- Astro.cz (26.07.2004, Sluneční skvrny dosahují tisíciletého maxima)
- BBC News (06.07.2004, Sunspots reaching 1,000-year high)
- New Scientist (02.11.2003, Sun more active than for a millennium)

Další zdroje:
- Institute of Astronomy, Zurich