Chalíl Džibrán: O lásce

Autor: Nespecifikováno, Rubrika: Věčná moudrost, Vydáno dne: 18.07.2004

http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2004070001

Když vám pokyne láska, následujte ji,
i když jsou její cesty tvrdé a strmé.
A ovanou-li vás její křídla, vzdejte se jí,

i když vás může zranit meč, skrytý mezi jejími perutěmi.
A když k vám promluví, uvěřte v ni,
i když její hlas může rozmetat vaše sny jako severák,
pustošící zahradu.

Neboť láska vás nejen korunuje,
ale také přibíjí na kříž.

Láska vám dává růst,
láska však u vás dělá také průklest.

Neboť jak vystupuje k vašemu vrcholu
a laská vaše nejněžnější větévky, chvějící se v slunci,
tak také sestupuje k vašim kořenům,
lnoucím k zemi, a otřásá jimi.

Svazuje vás jako snopy obilí.
Vymlacuje vás, aby vás obnažila.
Prosívá vás, aby vás zbavila plev.
Vymílá vás doběla.
Hněte vás, dokud nezvláčníte.
A pak vás postoupí svému svatému ohni,
abyste se stali svatým chlebem pro svatou hostinu Boha.

To vše má láska s vámi učinit,
abyste mohli poznat tajemství svého srdce
a v tomto poznání se stali zlomkem srdce Života.

Ale kdybyste snad ze strachu hledali jen pohodu a rozkoš lásky,
pak by bylo pro vás lépe, kdybyste přikryli svoji nahotu
a odešli z mlatu lásky
do jednotvárného světa bez střídání ročních dob,
kde se budete smát,
ne však celým svým smíchem,
a kde budete plakat,
ale ne všemi svými slzami.

Láska dává jen sebe a bere jen ze sebe.
Láska neovládá, ani nechce být ovládána.
Neboť lásce postačuje láska.

Milujete-li, neměli byste říkat:
“V mém srdci je Bůh”,
ale spíše byste měli říci:
“Jsem v srdci Boha!”

A nedomnívejte se,
že můžete usměrňovat běh lásky,
neboť láska, uzná-li vás toho hodnými,
bude sama řídit váš běh.

Láska nemá jiné přání,
než naplnit sebe samu.

Ale milujete-li a musíte-li nezbytně mít nějaká přání,
pak ať jsou to tato přání:

Roztát a být jako horská bystřina,
zpívající svou píseň noci.

Poznat bolest z přemíry něhy.

Být poraněn svým vlastním pochopením lásky,
a krvácet dobrovolně a radostně.

Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem
a vzdávat díky za další den lásky;
odpočívat v poledne
a rozjímat o extázi lásky;
vracet se večer domů s vděčností
a pak usínat s modlitbou za milovanou bytost v srdci
a s písní chvály na rtech.


(Překlad: Eliška a Boris Merhautovi, nakladatelství Vyšehrad, Praha 1990)