James Lovelock (*1919) je britský nezávislý vědec, environmentalista, vynálezce a futurolog. Je považován za jednoho z největších myslitelů současnosti. Vystudoval chemii na univerzitě v Manchesteru a medicínu a biofyziku na univerzitě v Londýně. Je vynálezcem řady přístrojů a technických vylepšení. Začátkem 60. let se v NASA podílel se na vývoji přístrojů pro sondy Viking 1 a Viking 2. Působil na Yalské univerzitě, Baylorově lékařské fakultě v Houstonu a na Harvardově univerzitě. Od roku 1974 je členem Královské společnosti nauk. Žije v Devonu na jihozápadě Anglie.

Proslavil se teorií o planetě Gaia, kterou formuloval v 70. letech minulého století a podle níž geosféra, atmosféra a biosféra na Zemi tvoří provázaný systém, na který můžeme pohlížet jako na jeden živý superorganismus. Jeho součástí jsou i všechny životní formy včetně člověka. Jméno Gaia si Lovelock vypůjčil z řecké mytologie, kde Gaia vystupovala v roli nejstarší bohyně, Matky všech bohů a stvořitelky Země.

Ja znám jako zastánce jaderné energetiky, protože je to jediná reálná alternativa k výrobě elektřiny z fosilních paliv. Kritizuje tzv. zelené náboženství a ekologickou politiku Evropské unie kvůli neuvážené podpoře pěstování biopaliv a využívání obnovitelných zdrojů v energetice. Za současného stavu považuje tuto snahu za kontraproduktivní.

Varuje před globálním oteplováním, které bude podle jeho názoru v tomto století výrazně urychleno řetězcem kladných zpětných vazeb. Domnívá se, že jsme již pravděpodobně překročili bod zlomu a podnebí na Zemi se zhorší natolik, že obyvatelné budou jen malé části planety. Na budoucnost civilizace nahlíží pesimisticky, věří však, že lidstvo jako druh přežije.

V roce 2012 připustil, že od začátku 21. století se planeta otepluje pomaleji, než se dříve domníval, důsledky klimatických změn se proto mohou projevit později. Domnívá se ovšem, že se ještě můžeme nadít různých překvapení.

"Nenechme se zmást chvilkami klidu, když je světové klima po několik let stálé nebo dokonce teplota poklesne, jako ve Spojeném království v roce 2008," napsal ve své knize Mizející tvář Gaii z roku 2009. "Ve skutečném světě jsou změny zřídka plynulé: probíhají v náporech, spíš jako jízda v dopravní zácpě než jako hladká jízda po volné silnici... Pramálo důvěřuji hladce stoupající křivce teplot z předpovědních modelů pro následujících devadesát let. Minulost Země a jednoduché klimatické modely založené na představě živé a reagující Země ukazují, že mnohem pravděpodobnější jsou náhlé změny a překvapení."

Z vydaných knih: Gaia: nový pohled na život na Zemi (1979, 2000), Gaia: medicína pro nemocnou planetu (2005), Gaia vrací úder (2006), Mizející tvář Gaii (2009)

Knihy autora: