Džaláleddín Rúmí

Džaláluddín Rúmí Džaláleddín Balchí Rúmí (1207-1273) byl jedním z největších perských básníků, zakladatelem řádu Tancujících dervišů a osvíceným súfijským mystikem. Rúmí představuje významnou postavu literatury, umění a filozofie v Íránu i v celém arabsko-muslimském světě. Narodil se 30. září 1207 na severu nynějšího Afghánistánu, jež byl kdysi kolébkou bohaté kultury. Žil v turecké Anatolii a navštívil Bagdád, Damašek, Aleppo, Mekku a další tehdejší důležitá města. V době, kdy v Čechách panoval Václav I. a Přemysl Otakar II., psal Rúmí o tom, že když rozbijeme atom, nalezneme v něm zmenšeninu sluneční soustavy. Tři století před Koperníkem věděl nejen to, že se Země otáčí kolem Slunce, ale i to, že planet je devět, na což novodobá věda přišla až v roce 1930. Rúmí také inspiroval řadu pozdějších západních myslitelů, spisovatelů a mystiků. Jeho příběhy se objevují v Andersonových pohádkách i v díle Williama Shakespeara.

Duchovní hloubka jeho poselství zůstala zachována především díky jeho rozsáhlé literární tvorbě. Velká poéma o 45.000 verších, které jsou rozděleny do šesti knih, se jmenuje "Mathnawí" (Dvojverší). Střídají se v ní anekdoty, apologie, citáty z Koránu, tradice o prorocích, legendy, náměty z lidové poezie, a dohromady tvoří opravdový mystický epos. Lyrika Rúmího umění sestává z "Rubá´íjat" (Čtyřverší) a "ghazelů" (Mystických ód), které Rúmí věnoval svému učiteli Šamsovi z Tabrízu. Jeho jméno "Díván-e Shams-e Tabríz" se stalo názvem celé sbírky a objevuje se i na konci každé básně. Rúmího nejstarší syn Sultán Veled sepsal po otcově smrti dodatečně jeho výroky a shrnul je pod názvem "Fíhi má fíhi" (Je v něm to, co je v něm).

Rúmí zemřel v turecké Konyi 17. prosince 1273, jak sám předpověděl. Jeho pohřbu se zúčastnily davy lidí bez ohledu na národnost a náboženské vyznání. Přišli Turci, Arabové, Řekové i Židé.

Knihy autora: