Z čínštiny přeložil a komentáři opatřil Oldřich Král

V pestrém kánonu čínského písemnictví a vzdělanosti najdeme některé rozsahem nepříliš velké texty, jež jsou jakoby všudypřítomné. Takové je Velké učení Daxue (vyslov Tásüe). Citace a narážky na tento nepříliš rozsáhlý etický traktát najdeme v Číně na každém kroku, jeho rétorický styl byl nezaměnitelný a navíc jej všichni znali nazpaměť. Původně čtyřicátá druhá kapitola starší Knihy obřadů byla totiž pozdějšími konfuciánci osamostatněna a vyzvednuta mezi posvátné Čtyři knihy - ke Konfuciovým Hovorům, Menciovým Spisům a sesterské Doktríně středu. Konfuciánci považovali Velké učení za klíč ke Konfuciovu odkazu.

Velké učení bylo jakousi čínskou listinou lidských úvazků a mravních principů. Jeho téma je duchovní osobnost jako mravní imperativ řádu světa, definice této duchovní osobnosti i cesta k ní. "Literatura je zpráva, která nepřestává být zprávou… A proto mne nepřestane přitahovat Konfuciovo Velké učení nebo Homérovy Zpěvy," napsal velký americký básník a humanista Ezra Pound ve svém eseji ABC četby.

168 stran, vazba brožovaná, formát: 170x130 mm, vydáno 2008