Největší hereze
Historické záhady / Hereze / Křesťanství / Autoři » David Zbíral / Skladem
cena:249,-Kč
dostupnost: skladem
Dualismus, učenecká vyprávění o katarství a budování křesťanské Evropy
Existovala v Evropě ve 12.-13. století tajná církev katarů? Dá se tato církev identifikovat na základě víry ve stvoření světa ďáblem či v existenci dvou proti sobě stojících bohů, dobrého a zlého?
Autor knihy kombinuje chronologické a žánrové hledisko a analyzuje rozsáhlý soubor pramenů, které připisují nejrůznějším skupinám dualistické víry a v nejextrémnějších případech je dokonce podezírají z uctívání ďábla. Zároveň sleduje zrod slova "kataři" a jeho šíření protikacířskou literaturou.
O soudobých kacířích slovo "kataři" poprvé použil Ekbert ze Schönau v 50.-60. letech 12. století, a byl to opět Ekbert, kdo podal dualismus jako jejich základní věroučný článek. Ekbertovo dílo Kniha proti katarským bludům ale chápe soudobé "katary" jako výhonek dávných manichejců a v klíčových pasážích týkajících se dualismu čerpá z protimanichejských polemik sv. Augustina.
Z tohoto zjištění autor vychází v celkové analýze diskurzu o dualismu a klade si otázku, zda nebyl dualismus zprvu polemickou karikaturou, která přetvářela radikálně asketické zvyklosti a víry ve fiktivní teologický systém. Pojem katarství a přesvědčení, že základním rysem katarských skupin byl dualismus, kniha podává jako výsledek učenecké snahy o ovládnutí reality a o klasifikaci nesourodého hnutí náboženského nesouhlasu na jasně vymezené heretické proudy.
Autor však otvírá ještě širší perspektivu: klade si otázku, zda není představa elitářských a dualistických katarů jistým kontrastním obrazem společensky konstruktivní racionality, která se prosazovala během 12.-13. století a pokoušela se odsunout na okraj či přímo potlačit "nekonstruktivní", "protispolečenské", radikálně asketické proudy v dobovém křesťanství.
Kniha je věnována problematice počátků, rozvoje a doktrinální podoby katarské herze. Autorem v ní detailním způsobem sleduje konstruování obrazu katara jako dualistického heretika inkvizitory 13. století, šíření jejich představ mezi reprezentatny církve a kontaminaci učeneckých představ a laických názorů.
173 stran, vazba vázaná, formát: 210x150 mm, vydáno 2007
Existovala v Evropě ve 12.-13. století tajná církev katarů? Dá se tato církev identifikovat na základě víry ve stvoření světa ďáblem či v existenci dvou proti sobě stojících bohů, dobrého a zlého?
Autor knihy kombinuje chronologické a žánrové hledisko a analyzuje rozsáhlý soubor pramenů, které připisují nejrůznějším skupinám dualistické víry a v nejextrémnějších případech je dokonce podezírají z uctívání ďábla. Zároveň sleduje zrod slova "kataři" a jeho šíření protikacířskou literaturou.
O soudobých kacířích slovo "kataři" poprvé použil Ekbert ze Schönau v 50.-60. letech 12. století, a byl to opět Ekbert, kdo podal dualismus jako jejich základní věroučný článek. Ekbertovo dílo Kniha proti katarským bludům ale chápe soudobé "katary" jako výhonek dávných manichejců a v klíčových pasážích týkajících se dualismu čerpá z protimanichejských polemik sv. Augustina.
Z tohoto zjištění autor vychází v celkové analýze diskurzu o dualismu a klade si otázku, zda nebyl dualismus zprvu polemickou karikaturou, která přetvářela radikálně asketické zvyklosti a víry ve fiktivní teologický systém. Pojem katarství a přesvědčení, že základním rysem katarských skupin byl dualismus, kniha podává jako výsledek učenecké snahy o ovládnutí reality a o klasifikaci nesourodého hnutí náboženského nesouhlasu na jasně vymezené heretické proudy.
Autor však otvírá ještě širší perspektivu: klade si otázku, zda není představa elitářských a dualistických katarů jistým kontrastním obrazem společensky konstruktivní racionality, která se prosazovala během 12.-13. století a pokoušela se odsunout na okraj či přímo potlačit "nekonstruktivní", "protispolečenské", radikálně asketické proudy v dobovém křesťanství.
Kniha je věnována problematice počátků, rozvoje a doktrinální podoby katarské herze. Autorem v ní detailním způsobem sleduje konstruování obrazu katara jako dualistického heretika inkvizitory 13. století, šíření jejich představ mezi reprezentatny církve a kontaminaci učeneckých představ a laických názorů.
173 stran, vazba vázaná, formát: 210x150 mm, vydáno 2007


