Vítězslav Nezval

Vítězslav Nezval (1900-1958) byl český básník, spisovatel a překladatel, přední představitel avantgardní poezie a surrealismu v českém prostředí, spoluzakladatel poetismu.

Vítězslav Nezval Narodil se v Biskoupkách na Moravě. V roce 1903 se jeho rodina usadila v Šemíkovicích, otec byl učitelem na základní škole. V letech 1911 až 1919 studoval gymnázium v Třebíči. Studoval na právnické fakultě v Brně, později na filozofické fakultě v Praze, ale studia nedokončil. V roce 1922 se stal členem Uměleckého svazu Devětsil, kde se podílel na založení poetismu. V roce 1924 vstoupil do KSČ. Věnoval se publikační činnosti. Publikoval v Rudém právu, Tvorbě, Odeonu, Nové scéně nebo Lidových novinách. V letech 1928-1929 byl dramaturgem Osvobozeného divadla. V roce 1934 založil Skupinu surrealistů v ČSR (tu následně rozpustil v roce 1938). V letech 1945-1951 vedl filmový odbor ministerstva informací. V roce 1953 byl jmenován národním umělcem, byl také vyznamenán zlatou medailí Světové rady míru.

Zemřel na zástavu srdce. Pohřben je na Vyšehradě v Praze.

Z díla: Máj (1922), Básně noci (1930), Sexuální nocturno (1931), Valérie a týden divů (1932), Sbohem a šáteček (1934), 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (1936), Anička skřítek a slaměný klobouk (1936), Matka Naděje (1938), Pět minut za městem (1939), Manon Lescaut (1940), Zpěv míru (1950), Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti (1953), Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1956), Z mého života (1957-1958)

Knihy autora: