Jindřich Suso

Jindřich Suso na vyobrazení z 15. století Jindřich Suso (1295?-1366) byl německý dominikánský mnich a významný mystik, žák Mistra Eckharta a přítel Jana Taulera. Narodil se v rodině rytíře z Bergu nedaleko Bodamského jezera. Jméno Suso je odvozeno z názvu hradu Saussen, odkud pocházela jeho matka. Ve 13 letech vstoupil do dominikánského řádu v Kostnici a vzdělával se ve filozofii a teologii. V 18 letech prošel hlubokým mystickým zážitkem, který změnil jeho přístup k životu. Po studiích na vysoké škole v Kolíně nad Rýnem, kde ho vyučoval Mistr Eckhart, se stal v roce 1343 představeným kláštera v Diessenhofenu. V roce 1348 byl přeložen do Ulmu. V tomto městě žil až do své smrti v roce 1366.

Měl velmi silný sklon k askezi. Dlouhých 25 let se nemyl, často se postil, bičoval, nosil řetězy a zkracoval si dobu spánku. Dokonce si na hrudník vypálil jméno Ježíše Krista a působil si mnohá další fyzická trápení. Umrtvováním těla se snažil napomoci duchovním zážitkům, které přicházely v podobě extatických stavů a vizí. Ve druhé polovině svého života byl svými nepřáteli křivě obviňován z nejrůznějších nekalostí, krádeží, podvodů či sabotáží (údajná infikace studny v době moru). I tyto problémy ve fyzickém světě považoval Suso za prospěšné pro ducha.

Je autorem "Knížky pravdy" a "Knížky o věčné moudrosti". V roce 1831 ho papež Řehoř XVI. prohlásil za blahoslaveného.

Knihy autora: