Hippolytus

Hippolytus Hippolyt či Hyppolytus Římský (cca 170-235) byl církevním Otcem, žákem Ireneje z Lyonu. Katolická a pravoslavná církev ho uctívají jako světce. Díky své učenosti a výřečnosti získal významné postavení v církvi, stal se presbyterem v Římě. Od roku 217 byl ve sporu s římským biskupem Kalixtem I., proti kterému se nechal zvolit do stejné funkce. Stal se tak prvním vzdoropapežem v dějinách. V roce 235 při pronásledování křesťanů byl poslán na nucené práce do dolů na Sardinii, kde zemřel. Ještě před smrtí došlo k usmíření obou znesvářených skupin.

Je autorem komentářů ke knize Daniel a Písni písní, sepsal dílo Apoštolská tradice (Traditio apostolica) a protikacířský pamflet Vyvrácení všech herezí.

Knihy autora: