Elisabeth Kübler-Rossová

Elisabeth Kübler-Rossová (1926-2004) byla švýcarsko-americká psychiatrička a spoluzakladatelka světového hospicového hnutí. Patřila mezi průkopníky výzkumu prožitků umírání a blízkosti smrti. Za svou činnost získala dvacet čestných univerzitních titulů.

Narodila se v Curychu, kde také vystudovala medicínu. V roce 1958 se přestovala do USA. V roce 1963 završila studium psychiatrie na univerzitě v Coloradu, v roce 1965 se přestěhovala do Chicaga a působila na místní univerzitě.

Ve své práci se věnovala zejména terminálně nemocným dětem, pacientům s AIDS a starým lidem. Učila, jak v praxi poskytovat umírajícím péči, upozorňovala na zásadní význam ničím nepodmiňované lásky.

Na téma smrti a umírání napsala řadu knih, které byly přeloženy celkem do 36 jazyků. Svou první knihu O smrti a umírání vydala v roce 1969. Tato kniha byla New York Public Library vyhodnocena jako jedna ze sta nejvýznamnějších knih 20. století. Elisabeth Kübler-Rossová v ní formulovala nyní již obecně přijímanou představu, podle níž bývá v procesu umírání možné rozpoznat pět stádií: popírání, hněv, smlouvání, depresi a smíření.

V roce 1977 přesvědčila svého manžela, aby koupil čtyřicet akrů půdy v Kalifornii v blízkosti San Diega, kde založila Shanti Nilaya, centrum pro umírající a jejich rodiny. Od konce 70. let věnovala svou pozornost i zkoumání mimotělných zážitků a spiritismu. Byla také spoluzakladatelkou americké Asociace holistického lékařství. Svou aktivní pracovní dráhu ukončila kvůli zdravotním potížím v roce 1995. Od té doby žila na svém ranči ve Scottsdale v Arizoně, kde 24. srpna 2004 zemřela. V roce 2007 byla uvedena do Síně slávy velkých amerických žen.

Knihy autorky: