Bonaventura

Svatý Bonaventura - Jan Fidanza Svatý Bonaventura - Jan Fidanza se narodil kolem roku 1217 v Bagnoregiu ve střední Itálii. Když byl jako dítě těžce nemocný, přinesla ho matka k Františkovi z Assisi, aby mu požehnal. Po synově uzrdavení s ním přišla podruhé a Františkovi poděkovala. Podle tradice měl tehdy Jan zvolat: "Buona ventura" (Jaká to šťastná událost). Od té doby se chlapci už jinak neřeklo.

Bonaventura vystudoval filozofii a teologii na univerzitě v Paříži a sám na ní také vyučoval. V roce 1243 vstoupil do františkánského řádu a v roce 1257 se stal sedmým nástupcem sv. Františka v úřadě generálního ministra. V této funkci celý řád přeorganizoval a bývá proto označován za "druhého zakladatele františkánského řádu". Na sklonku života v roce 1273 byl jmenován biskupem a kardinálem v Albanu. Papež Řehoř X. ho pověřil přípravou a vedením Druhého lyonského koncilu. Ještě během zasedání v Lyonu Bonaventura 15.7.1274 zemřel. V roce 1482 byl prohlášen za svatého a v roce 1588 mu byl udělen titul Učitel církve (Doctor ecclesiae).

Bonaventura je autorem zhruba 45 spisů, vesměs teologicky zaměřených. Vedle sv. Tomáše Akvinského je považován za nejdůležitějšího teologa středověku. Nejznámnější knihou sv. Bonaventury je "Intinerarium mentis in Deum" (Putování mysli do Boha). Z pověření generální kapituly sepsal po roce 1260 oficiální životopis Františka z Assisi "Legendu maior" (Legendu větší) a její zkrácenou verzi "Legendu minor" (Legendu menší). Všechny předcházející životopisy byly z rozhodnutí generální kapituly v Paříži roku 1266 zničeny, čímž byla část františkova duchovního odkazu ztracena.

Knihy autora: