Angelus Silesius

Angelus Silesius Angelus Silesius, vlastním jménem Johannes Scheffler, se narodil 25. prosince 1624 ve Vratislavi v rodině polského protestanstkého šlechtice. Otec zemřel, když mu bylo třináct let, matka o dva roky později. Po dokončení gymnázia studoval postupně na univerzitách ve Štrasburku, v Leydenu a v Padově, kde byl roku 1648 promován na doktora filozofie a lékařství.

V roce 1649 přesídlil do Olešnice, kde působil jako dvorní lékař ve službách würtenberského vévody Sylvia Nimroda. V Olešnici se mladý Scheffler seznámil s Abrahamem von Franckenberg, mystikem a životopiscem slavného osvíceného německého filozofa - samouka Jakoba Böhma (1575-1624). Franckenberg zemřel v roce 1652 a Johannes zdědil větší část jeho rozsáhlé knihovny. Dostaly se mu do rukou díla předních zástupců německé mystické školy - Mistra Eckharta, Johannese Taulera, Heinricha Susa, Mechtildy z Magdeburgu a Gertrudy z Helfty. Oslovily ho rovněž knihy svaté Terezie z Avily a Johannese van Ruysbroecka.

Pro své nekomformní názory se Scheffler krátce po Franckenbergově smrti dostal do ostrého konfliktu s luterskými teology. Rozhodl se proto odejít z Olešnice. Zamířil do rodné Vratislavi a hned v následujícím roce veřejně konvertoval ke katolicismu. Při té příležitosti přijal jméno Johannes Angelus a jako "lékař duší" se začal aktivně podílet na protireformačních aktivitách. Napsal 55 polemických traktátů, účastnil se poutí a procesí. Luterství po svých zkušenostech označil za úzkoprsé, netvůrčí a dogmaticky nesnášenlivé. Odpuzovalo ho protestantské lpění na liteře Bible a nedůvěra k mystice. Katolicismus se mu zdál oproti tomu mnohem rozmanitější a tolerantnější.

V roce 1654 dostal Scheffler od císaře Ferninanda III. čestný titul dvorního lékaře. V roce 1661 přijal v Nise kněžské svěcení a od roku 1668 žil v ústraní ve vratislavském klášteře řádu křižovníků s červenou hvězdou. Na tomto místě byl po své smrti 9. července 1677 pochován.

Kromě bojovných teologických pojednání napsal Scheffler pod pseudonymem Angelus Silesius několik mysticky laděných lyrických knih. Za nejvýznamnější tvůrčí počin je všeobecně považován "Cherubský poutník" (Cherubinischer Wandersmann), který byl poprvé vydán v roce 1675 jako součást druhého rozšířeného vydání knihy "Duchaplné rýmované průpovídky" (Geistreiche Sinn- und Schlußreime). Jiná básnická sbírka z roku 1657 nese název "Svatá touha duše, aneb Duchovní pastýřské písně do svého Ježíše zamilované Psyché" (Heilige Seelenlust, oder geistliche Hirtenlieder der in ihren Jesum verliebten Psyche). V roce 1675 bylo publikováno dílo "Názorné popsání čtyř posledních věcí" (Sinnliche Beschreibung der Vier Letzten Dinge). Pozoruhodné je, že vyznavači katolické i protestantské víry dodnes zpívají některé Schefflerovy duchovní písně.

Knihy autora: