Proč nejím maso

Filozofie / Nakladatelství » Eko-konzult / Autoři » Helmut F. Kaplan / Vegetariánství / Skladem

cena:119,-
dostupnost: skladem
Slovo Buddhovo Kniha je rozdělena do dvou částí. V první části autor, rakouský filozof Mgr. Dr. Helmut F. Kaplan, předkládá citáty známých osobností, které se hlásí k vegetariánství. Ve druhé části se zabývá zdravotními a etickými důvody pro vegetariánskou výživu. Mimo jiné poukazuje na léčivé vlastnosti plodů a zeleniny, odpovídá na otázku, proč jsme všichni překyselení, popisuje léčivé vlastnosti plodů a zeleniny a vysvětluje, že syrová strava působí jaké lék. V jedné z dalších kapitol pak upozorňuje na následky požívání masa, alkoholu a tabáku z hlediska ezoteriky.

Z předmluvy:

Zasazovat se za práva zvířat nebylo nikdy vděčnou záležitostí. V našich dobách zvláště je to nevděčný úkol, protože se hned vyskytne celá řada námitek: "Proč se zabývat právy zvířat, když na mnoha místech jsou pošlapávána práva lidí?" Nebo: "Zda při hrozící ekologické katastrofě, tváří v tvář hrozícímu zániku světa má nějakou cenu zabývat se právy zvířat?" Tyto otázky mohou být jasně formulovány na základě tisíciletých filozofických poznatků a úvah. Filozofie vegetariánství má různý význam a různí lidé ho budou různě chápat a to především proto, že jen málo rozlišují mezi filozofii na jedné straně a náboženstvím na straně druhé.

Fenomén nekonzumování masa je znám již od antických dob v různém významu a intenzitě. Lidé, kteří jsou členy nějakého náboženství, stávají se vesměs jeho zajatci a nedovedou přijmout něco nového, co právě nehlásá církev, ke které se hlásí. Kdo je přesvědčen o nesprávnosti konzumování masa, ten sotva bude moci nějak změnit názor toho, kdo je skálopevně přesvědčen o tom, že maso mu dává, podle starých a dlouhodobých sugescí sílu, že je nutné k životu.

Tisícileté mlčení filozofie vegetarismu bylo přerušeno v sedmdesátých letech 20. století. Od té doby je možná racionální diskuse o morálním postavení zvířat a tím i o správnosti nebo nesprávnosti vegetarismuí. Tím se dostává výměna názorů o vegetarismu a vztahu člověk - zvíře do, nové dimenze. Vzniklo světové hnutí za práva zvířat. Diskuse o naších morálních povinnostech vůči zvířatům se vede již na široké základně ve veřejnosti i na univerzitní úrovni a přináší reální konsekvence ve prospěch zvířat. Bezesporu je možno říci, že filozofie hnutí za práva zvířat přinesla zvířatům více než všechny iniciativy na ochranu zvířat v předcházejících staletích.

Hnutí za práva zvířat netvrdí, že lidé a zvířata jsou si ve všem rovni, stejně jako si nejsou rovni lidé mezi sebou. Staří lidé nepotřebují pískoviště na hraní, stejně jako děti nepotřebují výtah, aby je vyvezl do prvního poschodí. Zvířata nepotřebují volební právo ani náboženskou svobodu.

Co naopak princip rovnosti doporučuje je, aby se braly v úvahu zájmy, které jsou společné pro lidi i zvířata. Zvíře, stejně jako člověk, potřebuje patřičnou stravu, přístřeší a ochranu. Tak například nošení kožichů a býčí zápasy pochovávají velké zájmy zvířat, tedy právo na život pro hmotné zájmy lidí. Lidské potěšení bylo vykoupeno utrpením a smrti zvířat.

Jen v USA se pro výživu lidí denně zabíjí 14 miliónů zvířat, tedy za rok 5 miliard zvířat. Připočteme-li k tomu ještě ryby, pak dostáváme číslo několika biliónů zvířat zabitých za rok jen v USA.

Většina dětí v ranném dětství maso odmítá, nemohou pochopit, proč by se měla zabíjet hravá a milá zvířátka, známá ze skutečnosti nebo z obrázkových knížek a televize. K pojídání masa jsou děti cvičeny, stejně jako zvířata v cirkuse.

Když přijmeme, že trpící tvor musí být zabíjen jen pro lidské chuťové návyky, pak přijmeme i jiné, ještě bezohlednější vykořisťovaní zvířat.

Vůči vegetarismu slyšíme námitku: "Protože se v přírodě zvířata vzájemně požírají, můžeme i my zvířata pojídat. V celé přírodě vládne právo silnějšího."

Je zvláštní, že lidé, kteří se označují za "vrchol stvoření", "podobný obrazu Božímu", přirovnávají člověka ke zvířeti, co se týče potravy. Člověk může jíst zvířata, protože v jádru je člověk také jen zvíře.

Avšak právě zde, ve vztahu člověka ke zvířeti a v pojídání masa; není podobnost: Zvířata, (přesněji masožravá zvířata,) musí maso jíst, ale lidé nemusí maso jíst.

Člověk má možnost volby, zvířata možnost volby nemají. Zvířata nemohou být našimi morálními vzory, protože zvířata nemají morální schopnost. Člověk se odvolává na krutost přírody, aby zakryl svou vlastní krutost. Zvířata nemohou nic, co nesmí. Ale člověk může konat mnohé věci, které by konat neměl. Člověk má schopnost rozlišování a svobodu jednání, což u zvířat není. Lidé mohou jednat morálně, zvíře nikoliv. Mezi zvířaty jsou masožraví a býložraví. Proč bychom si měli brát za vzor právě masožravá zvířata? Nebo, lépe řečeno, proč by naším vzorem nemohli být přímo kanibalové? Pokud člověk využívá práva silnějšího a vnucuje slabšímu svou vůli, pak nejedná s morálním oprávněním, ale jako barbar, na základě morálky, ke které by se nikdo neměl hlásit...

133 stran, vazba brožovaná, formát: 205x145 mm, vydáno 2004