Tsunami je stále s námi

Člověk a příroda / Společnost / Klimatické změny / Václav Cílek

nedostupné
dočasně nedostupné
Eseje o klimatu, společnosti a katastrofách

Václav Cílek - Tsunami je stále s námi Tato kniha je následkem divného léta, hurikánu Katrina a hlavně zájmu pana nakladatele. Sám od sebe bych se do ní asi vůbec nepustil. Shrnuje některé důležité články, které jsem o vztahu klimatu, prostředí a civilizace psal v uplynulých skoro deseti letech. Jsou revidovány a doplněny. V první části knihy se budeme zabývat několika příklady klimatických katastrof např. pádem Sodomy a Gomory. V druhé části knihy se soustředíme na to, co se posledních tak deset let děje s počasím a kam to může vést. Věřím tomu, že společnost a klima jsou trochu zjevně a trochu tajemně propojeny. Proč by v této době mělo být klima normální? Nešlo by proti duchu doby?

Ve třetí části knihy se vrátíme domů a budeme se starat o tak důležité otázky životního prostředí jako je válka s lipami; Bohem, kterého jsme nenašli ani v zoologické zahradě, či problémem, zda jsou mravenci méně důležití než ministr vnitra, i když se o nich méně mluví.

Nad většinou kapitol se bude jemně vznášet přízrak katastrofy a odlehčený náznak konce věků, který zase přežijeme. Jednou věcí se zabývat nebudu - otázkou kdo za to všechno může? Globální oteplení, člověk, civilizace, nenasytný americký kapitalista, plýtvavý ruský mužik nebo expandující Číňan? Veškeré hledání viníků nikam nevedlo. Diskuze skončila v hlubokých názorových sporech dřív, než vůbec bylo možné popsat situaci. Tato kniha je psána z úhlu, že důležité je pochopit, co se dělo a děje a jak se o tom vůbec můžeme bavit. Před mnoha lety jsem projížděl severní Indií, kde zrovna udeřil neobvykle silný monzun. Nad vodou vyčnívaly jen náspy silnic a pahorky starých cihelen. Většina domů byla až po střechu pod vodou. Okraje silnic byly přecpané lidmi a zvířaty. Výskající děti se honili po kolena ve vodě, lidé se navečer hřáli u malých ohníčků, brebentili a usmívali se nad rozmary svých bohů. Inu klimatická katastrofa.

"(...) Měl jsem pár volných dní a v noci se mi zdálo o hrozivém temném mraku, který v nějaké blízké budoucnosti visí nad Atlantikem. Na internetu jsem prošel klimatické prognózy těch nejlepších světových institucí. Měl jsem pocit, že situace je ještě vážnější, než jsem si původně myslel. Rozsáhlé části světového oceánu - nejenom Atlantiku, ale zejména Indického oceánu jsou do hloubek pár desítek metrů prohřáty na nezvykle vysoké teploty. Není divu, za posledních padesát let absorbovaly třicetkrát víc tepla než atmosféra. Oceán je něco jako termoska, svoji teplotu dokáže držet nečekaně dlouho. Klimatická změna není něco, co jednou hypoteticky přijde. Ona už tu pár let je a pobude dalších dvacet, třicet let. Nesnažím se vás vylekat a ani před něčím varovat (je to marné). Zajímá mne, co se děje. Dokonce se ani příliš nesnažím odhadnout budoucnost - bude jiná. Jonathan Overpack, dlouholetý výzkumník arktické oblasti, řekl po návratu z klimatického sympozia v Grónsku: "Největším překvapením celého mítinku, bylo to, že si nikdo z nás nedovedl představit žádný přirozený mechanismus, který by zastavil vývoj vedoucí k novému klimatickému systému."

344 stran, vazba brožovaná, formát: 210x148 mm, vydáno 2006