Abeceda prosperity

Člověk a příroda / SLEVY A AKCE / Ekologie / Encyklopedie / Nakladatelství » Doplněk / Nejlevnější knihy / Autoři » Jan Keller / Skladem

cena:79,-
doporučená cena: 209 Kč
SLEVA: 130 Kč
dostupnost: skladem (2 kusy)
Jan Keller - Abeceda prosperity Kdo jsou "kornukopiáni"? Co je "kargo"? A jak souvisí jedno či druhé s "tyttytainmentem"? Jak se platí "silniční daň"? Kdo je "elitář", kdo "marginál", kdo "soucitný intelektuál"? Kniha jednoho z nejoriginálnějších českých sociologů ve dvou stovkách miniesejů podává jedinečný obraz své éry, éry "posledních dostihů". Kellerův slovník Abeceda prosperity dozajista nemůže při svých útlých rozměrech nahradit nejobjemnější encyklopedie, jako je ta Ottova. Ale pro mnohé, kteří nechtějí ztratit v našem překotném čase orientaci, se dost možná stane jejím posledním dodatkem.

Slovník vysvětluje následující pojmy: Atomová elektrárna, Automobil, Bezradnost, Billboard, Cigaretka, Civilizace, Cynismus, Čas, Čistá řezničina, Dálnice, Deregulace, Dělba práce, Dělba rizik, Domácnost, Dopravní zácpa, Drogy, Elitář, Externality, Flexibil, Flexibilita, Genové manipulace, Globalizace, Happy end, Infantilizace, Kargo, Komercionalizace, Kompetitivita, Kontrola, Konzum, Kornukopiáni, Korupce, Krysí reklama, Lhostejnost, Lidsky kontejner, Loterie, Manažer, Marginálové, Masová společnost, Mcdonaldizace, Móda, Modernizace, Nadnárodní společnosti, Nakupování, Násilí v televizi, Návod k použití, Nedostatek času, Neviditelná ruka, Nezaměstnanost, Nová ekonomika, Obětování lidí, Obětování zvířat, Ohledy na budoucnost, Organizovaná devastace, Organizovaná nezodpovědnost, Organizovaný zločin, Osamělost, Oslí hlávka prosperity, Ozónová díra, Patent na rozum, Pivo v plechu, Pokrok, Politické strany, Poslední dostihy, Potřeby, Prodejnost, Prodejnost vědění, Prosperita, Prostituce, Průmyslový sport, Překapávaná prosperita, Přetvářka, Pseudopragmatismus, Public relations, Rakovina aneb velkoměsto, Reklama, Reklama a posvátné, Rituály blahobytu, Rizika, Ropa, Růst, Segregace sociální, Seriály televizní, Silniční daň, Skromnost, Soukromí, Stachanovci konzumu, Starosti, Stáří, Stát blahobytu, Strach, Super, Supermarket, Svádění, Svoboda kritiky, Svobodná volba, Technologie, Tyttytainment, Trh, Trh práce, Turisticky průmysl, Útěk z reality, Velké vyprávění, Velkoměsto, Veřejné mínění, Věda, Vynucené výdaje, Zábavní parky, Zbídačování přírody, Zbraně, Život
Ukázka (heslo Věda):

Věda se od počátku rozvíjí jako nástroj kontroly světa. Proto jsou od počátku ve velké nevýhodě vědy společenské, které by se rády přiblížily vědám exaktním, tento jejich úspěch by však znamenal ohrožení lidské svobody a možnost manipulace se společenským vývojem. Naštěstí se zdá, že nic podobného vědám o společnosti nehrozí. Nejen že jsou od ideálu exaktnosti vzdáleny víc než kdykoliv předtím. Navíc se zdá, a ekologická krize to více než názorně dokumentuje, že ani přírodní vědy nedokázaly realizovat své kontrolní ambice podle svých představ. Příroda byla vědou a technikou zmrzačena, přiotrávena, popálena a nepěkně zjizvena, nedostala se však ani zdaleka pod její systematičtější kontrolu. Společenské vědy mohou odložit velkou část své zakomplexovanosti.

Současná krize vědy je doprovázena hlubší krizí vlastního smyslu vědeckého poznání. Rozmach vědy byl přinejmenším od počátku novověku doprovázen velkými emancipačními nadějemi. Věda přináší světlo, je příslibem naplnění dosud nevyužitých potencí lidstva. Tím také legitimuje svou animozitu vůči náboženství a vůbec všem formám nevědeckého výkladu světa. Zároveň má ambice suplovat náboženství, a to právě ve funkci onoho nositele světla a naděje, tedy ofenzivní strategie v zápase o nesmrtelnost lidského ducha. Nástup ekologické krize také v tomto ohledu zásadně mění pozici vědy. Věda se stává defenzivní strategií všude tam, kde se omezuje na nezaujatou registraci postupného chátrání člověkem zatlačované přírody i postupující omšelosti zasahující svět mezilidských vztahů. Nehodnotící přístup, jenž omezuje vědu na kvalifikovaný popis postupující degradace životního prostředí, straní ve skutečnosti zcela tendenčně silám smrti oproti potencím života. Posledním stadiem takto chápané vědecké nestrannosti se stává akademický spor o to, která z disciplín dokáže vysvětlit zánik člověka a jeho civilizace elegantněji a exaktněji.

Věda se zde důstojně řadí k jiným, původně emancipačním, vlivem ekologické krize však stále defenzivnějším strategiím moderní společnosti, a sice k jejímu způsobu provozování ekonomiky a politiky. Zatímco věda přísně objektivně registruje postupující degradaci životního prostředí, sektor ekonomiky usiluje o optimalizaci tempa vyčerpávání zdrojů a produkce emisí, sektor politiky pak obstarává legitimizaci ekologické krize tím, že jí propůjčuje legislativní rámec, tedy dohlíží, aby celá krize probíhala přesně podle zákonů.

Mezi doprovodné rysy krizového směřování vědy patří též krize komunikace mezi vědci: vědecké poznání je rozdrobeno do málo přehledné tříště dílčích disciplín a subdisciplín. Jen ojediněle mají komunikační hrdinové jednotlivých vědeckých subdisciplín ambice vyniknout před publikem širším a vědecky různorodějším. V důsledku toho se vědění stále více parcializuje, a to právě v době, kdy se nejzávažnější problémy světa globalizují. Právě vědci tak budou pravděpodobně mezi těmi posledními, kdo si krize přírodního i společenského světa, v němž žijeme, vůbec povšimnou.

Krize motivace vědců může mít ještě hlubší kořeny. Pěstování vědy, zvláště v její úzkostlivě nehodnotící podobě, lze považovat za zvlášť důmyslnou formu útěku z reality. Není důvodu domnívat se, že právě vědci by byli méně citliví, méně vnitřně labilní a méně zranitelní lidé, než je průměr populace. Nejednou se jedná naopak o individua, která mají z nejrůznějších důvodů značné problémy se zvládáním i běžných každodenních situací. Tito citliví a často nevyrovnaní lidé zachraňují v příliš nepřehledném a příliš tvrdém světě svoji vnitřní rovnováhu a své duševní zdraví právě útěkem do azylu své dílčí subdisciplíny. Pouze zde jsou skutečně u sebe, zde jsou doopravdy doma, zde mohou řešit problémy, kterým dobře rozumí, a vyhnout se konfrontaci s problémy sice nevědeckými, o to však pro ně osobně složitějšími. Pokud tuto formu útěku z reality zvolí dostatečný počet individuí, říkáme o vědě, že se slibně rozvíjí.
188 stran, vazba brožovaná, formát: 196x136 stran, vydáno 2010 (4. vydání)