Tři svíce za budoucnost

Přežití v extrémních podmínkách / Společnost / Transformace společnosti / Autoři » Jan Keller / Autoři » Jan Sokol / Kolapsy / Dostupnost: 1-6 dnů / Václav Cílek

nedostupné
titul je vyprodaný
Návody a nápady jak přežít konec světa

Tři svíce za budoucnost Kniha zaznamenává současné globální trendy a zejména jeden z reálných scénářů: velký světový zmatek a úplný či dílčí kolaps západní či globální civilizace. Po chaotickém přechodném období ale nevyhnutelně nastane regenerace a v pravděpodobném měřítku 20 až 30 let další vzestup. Jde tedy o to, jak vcelku důstojně a vesele přežít přechodové období a netrpět přitom příliš hladem, zimou a bezprávím.

Název Tři svíce odpovídá třem okruhům, které kniha zahrnuje: filosofii, sociologii a praktický život. Abychom se dokázali orientovat v proměňujícím se světě a nebrali se příliš tragicky, potřebujeme jako základ filosofii dějin, náboženství i psychologii. Stejně potřebné, ne-li důležitější jsou praktické návody: jak skladovat potraviny, co pěstovat na zahrádce, jak a zda vůbec skladovat benzín.

Editor a hlavní autor Václav Cílek přizval ke spolupráci na knize řadu renomovaných českých sociologů, filosofů, publicistů, psychologů, historiků, přírodovědců i další autory, kteří se zabývají vyhlídkami na život v dočasném chaosu, mj. Danu Drábovou, Jana Kellera, Jeronýma Klimeše, Erazima Koháka, ekonoma Pavla Kohouta, Stanislava Komárka, Jana Sokola, Marka Šindelku, Břetislava Turečka, Zdeňka Zbořila, výtvarníky Vladimíra Kokoliu, Vladimíra Mertu či Mariana Pallu.
Předmluva: Konec světa už byl

V posledních dvou letech se mně i Stanislavu Komárkovi při veřejných diskusích poměrně často stává, že se lidé ptají na rok 2012 a na konec světa. Tato záležitost se nějak stala součástí nálady této doby. Myslím, že to souvisí s tím, že politika se nejenom u nás, ale prakticky všude stává byznysem, tedy povoláním sloužícím k vcelku bezmyšlenkovitému vydělávání peněz. Bude-li tento parazitismus na státních financích a na chudších spoluobčanech pokračovat, vznikne situace, která nebude těšit prakticky nikoho. Dojde k vyprázdnění tohoto typu kapitalismu podobným způsobem, jako došlo k vyprázdnění socialismu, a režim se zhroutí sám do sebe. Řekl bych, že je to velmi pravděpodobné. Dobře si pamatuji atmosféru rozkladu a zmaru na konci reálného socialismu, která se pocitově podobá současné náladě reálného kapitalismu. Režimy, jak je od 19. století dobře známo, se stávají svými hrobaři.

Na druhou stranu je kolem nás tolik pozitivně a kreativně uvažujících lidí, že nějaká forma regenerace společnosti je vcelku nevyhnutelná. Vzhledem k tomu, že dopady průměrné ekonomické krize trvají kolem třiceti let, očekávám příchod přechodného období, pro které bude zpočátku charakteristické velké rozkolísání cen, nálad a dokonce počasí. Lidé jsou však velmi odolní, takže si zvykneme, a projdeme náhlou i postupnou proměnou spotřebních návyků, rodinných zvyklostí a možná i spirituality.

Nějaký úplný konec fyzického světa je velmi nepravděpodobný. Dochází k němu doopravdy výjimečně. To štěstí mít nebudeme, my si jenom odpracujeme to, co jsme si nadrobili. Nezahubí nás ani meteority ani potopa světa. Ale nějaké změny určitě budou. Víc teď vnímáme příznaky konce, ale je cítit i něco nového, co jednou bude silné a dobré. Věřím tomu, že se jednou v budoucnosti ukáže, že konec světa už byl.

Vcelku můžeme uvažovat o těchto scénářích:

1. Mnoho politiků a ekonomů si myslí, anebo se utěšuje tím, že teď sice svět nějak klopýtá, ale že se to během pár let spraví a vše bude jako dřív. Pro jistotu je však nutné si ještě užít, dokud to jde. Je to sice nejspíše slepý, ale jinak zdravý přístup, kterému psychologicky nelze pro tuto chvíli nic vytknout.

2. Stagnační scénář počítá s tím, že se pomalu nasune bída. Nejprve zpomalíme o jednu rychlost tím, že se přestaneme dál zadlužovat, pak polevíme o další rychlost, když začneme splácet dluhy. Tím se sníží daňový výběr a klesneme o další "level" dolů.

3. Katastrofický scénář počítá s tím, že se vysuneme z pole přírodní či sociální stability a projdeme náhlým otřesem. Ten může být buď krátkodobý - evropský blackout odezní po týdnu bez proudu, nebo střednědobý - například po přerušení dodávek ropy a plynu, anebo dlouhodobý - když vybuchne sopka a v prvním roce poklesne úroda o 60 % a ve druhém roce o 30 %.

4. Smíšený scénář počítá s kaskádou příčin, kdy dlouhodobé zhoršování poměrů vede k náhlým skokům jako na Haiti, kde si nejdříve vykáceli stromy, pak se utopili v bahně přívalových dešťů, do toho přišlo zemětřesení a srovnalo se zemí špatně postavené budovy, tedy skoro celé Haiti. Zemi pak ovládly ozbrojené bandy a vypukla cholera. V sousední Dominikánské republice, kde je zalesnění 28 % (na Haiti 1 %) a fungují i jiné instituce než ozbrojené gangy, se nic tak hrozného nestalo.

Tato kniha navazuje na tři předcházející publikace, které pocházejí ze stejné interdisciplinární líhně. Tou první je kolapsový sborník Něco překrásného se končí (eds. M. Bárta a P. Pokorný, Dokořán, 2008), druhou je český překlad významné knihy Josepha Taintera Rozpad komplexních společností (Dokořán 2009) a tou třetí monografie editorů M. Bárty a M. Kováře Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur (Academia, 2011). Mohl bych jmenovat víc titulů, ale důležité je, že i u nás působí menší skupina přírodovědců, archeologů, egyptologů a dalších expertů, kteří se zhruba deset let zabývají otázkami kolapsů a regenerací přírodních a kulturních systémů.

Kniha se podle původního záměru z roku 2007 měla jmenovat Až přijde bída, ale tehdy byli spoluautoři a nakonec i já sám příliš zaneprázdněni psaním jiných publikací. Nikdo z nás nepředpokládal ekonomickou krizi tohoto rozsahu, ale domnívali jsme se, že zdražování energií a jevy spjaté s ropným zlomem musí vést k nějaké ekonomice "cesty dolů", na kterou není běžná tržní ekonomika stavěná. I dnes předpokládáme, že ve druhé fázi ekonomické krize budeme zápasit hlavně s energetickými a časem možná i s potravinovými problémy. Bankami to nekončí. V létě roku 2011 mne Zdenko Pavelka jiným nápadem přiměl, abych se k původní koncepci vrátil, a přizvali jsme další autory. Snažili jsme se knihu napsat ještě před propadem výběru daní úspornými balíčky, které očekáváme v druhé polovině roku 2013. Pravděpodobně na ně budou v dalších letech navazovat sociální bouře.

Některé příspěvky knihy byly od počátku plánovány, jiné se prostě sešly, podobně, jako se v hospodě v rohu na náměstí scházejí přátelé. Často to jsou mailové zprávy, ve kterých lidé živě reagují na dění kolem nich. Autoři byli instruováni, že je celkem jedno, co napíší, ale ať se snaží o sdělení, zapomenou na vědu a řeknou, co by mělo zaznít. Je to pestrý svět, který drží pohromadě.

Záměrně se vyhýbáme návrhům na "velká" politická řešení, protože diskuse na toto téma často znamenají jenom to, že diskutující se hlásí o podíl na moci. Víc píšeme pro těch 60 % populace, jež nedosáhne na průměrnou mzdu a která postupně propadá zoufalství, protože má dojem, že se ocitla v ekonomické pasti.

V této knize jsme nemohli zapřít své akademické kořeny. Většina z nás častěji čte knihy, než pěstuje mrkev, ale přesto jsme se snažili být poněkud praktičtí, a to nejenom v otázkách duše, ale rovněž těla. V této fázi nám jde hlavně o nastartování určitého typu myšlení, které můžeme popsat jako dobrovolnou i nedobrovolnou skromnost spjatou s dílčím návratem k minulým časům i odvážného kroku "zády napřed" do budoucnosti. Nepochybujeme o tom, že - bude-li to zapotřebí - na toto téma vzniknou blogy a webové stránky, které budou přinášet kvalitní praktické návody, jak dál.

Přechodné období určitě není jarní výlet na Havaj, ale také to ve středoevropských podmínkách nemusí být žádná tragédie. Zejména pokud vnímáme roky 1950 až 2010 jako ty nejvíc anomální v celé historii lidstva a současnou dobu jako sice nechtěný, ale nutný návrat k běžným lidským poměrům.

Václav Cílek, Vánoce 2011
308 stran, vazba brožovaná, formát: 200x200 mm, vydáno 2012