Alchymie jako cesta zasvěcení

Alchymie / Nakladatelství » Malvern / Autoři » Johannes Helmond / Skladem

cena:209,-
dostupnost: skladem
Johannes Helmond - Alchymie jako cesta zasvěcení Tajemství kamene mudrců poprvé otevřeně vysvětlené Johannem Helmondem Fr. R + C z pověření Řádu hermeticky zasvěcených Zlatých a Růžových křižáků založeného v roce 1710

Johannes Helmond v této knize vysvětluje mystéria alchymie, jak se předávala v řádu Zlatého a Růžového kříže. Student hermetických věd záhy zjistí, že alchymie není pouhou výrobou zlata ani "individuačním procesem", nýbrž iniciací, při níž se zároveň očisťuje tělo, duše i duch.

Helmondova kniha je zejména vhodná pro ty, kteří jsou otevřeni archaické moudrosti a chtějí proniknout do symbolického jazyka alchymie.

Předmluva

Ještě před několika málo desetiletími byla alchymie s posměchem označována za jednu z pověr středověku. Od doby, kdy se podařilo dosáhnout přeměny prvků metodou štěpení atomu, však muselo dojít alespoň k uznání možnosti existence alchymistických principů. Když si ji dokonce nedávno osvojila také psychologie a dospěla k poznání, že se tu nejedná ani tak o fyzickou transmutaci, jako spíše o proces vnitřní proměny člověka, ukázala se najednou alchymie v jiném světle.

Přesto zde musí zaznít, že moderní psychologie, zejména ta, již zastupuje C. G. Jung, nezachytila základní problematiku alchymie. Jung její postupy chápe toliko čistě "psychologicky" a sleduje v nich pouze jistý druh "individuačního procesu“, tzn. integraci obsahu nevědomí. V alchymii však jde o daleko více. C. G. Jung a psychologové, kteří jej následují, totiž přehlížejí její svrchovaně realistický charakter, který souvisí s "vnitřním tělem", s "corpus subtile" člověka, jež Jung považuje za čistě psychologické kolektivní nevědomí, ačkoliv při bližším zkoumání nemůže být o substancialitě tohoto "hvězdného těla", jak ho nazval Paracelsus, žádných pochyb. V případě alchymie se tedy nejedná ani o ryze psychoanalytický proces, ani - jak si mnozí myslí - o pouhé "vaření zlata". "Olovo", jež alchymisté proměňují ve "zlato" (tzn. Slunce), není Plumbum obecné chemie, ale temný Saturnus hermetických filosofů. Tím zase není myšleno vnější nebeské tělo, nýbrž spíše jeho vnitřní astrální princip, přítomný všude v matérii.

Nejde tu o procesy velkého vnějšího světa, ale o procesy velmi skryté, mikrokosmické, které byly od nejdávnějšího starověku ústředním tématem mystérií. Můžeme proto právem tvrdit, že hermetická věda je nejstarší vědou lidstva, a pochází s největší pravděpodobností ještě z tradic, které už staří Egypťané v posvátné bázni označovali za "tajemství pradávných dob". Od Egypťanů tato mystéria přešla k Řekům a Izraelitům, u nichž byla pěstěna zvláště ve škole proroků, zaniklé posléze v babylonském zajetí. Později byla stará hermetická tradice znovu přijata ranným křesťanstvím a jako "disciplina arcani" prvními učedníky a apoštoly. Od ranně křesťanských Nazarejců přešla hermetická věda k novoplatonikům a arabským filosofům, jejichž prostřednictvím se dostala do středověké Evropy. Zde se vytvořila různá hermetická centra, např. "Řád Zlatého rouna", založený v roce 1429, v němž má svůj původ rosenkruciánství, které se zpočátku prezentovalo veřejně jen sporadicky.

Teprve po třicetileté válce se rosenkruciáni semkli více i navenek, zejména v podobě ryze hermetického Zlatého a Růžového kříže v roce 1710, na jehož tradici dnes vědomě navazuje jedině náš řád. Protože bylo v poslední době jméno alchymie jistými kruhy a nabubřelý­mi knihami vícekrát zneužito, přičemž s ní byly uváděny do souvislosti ty nejabsurdnější teorie, snaží se náš osvícený řád vydáním přítomného pojednání těmto bludným naukám učinit přítrž. Přitom ale nemáme v úmyslu odhalit nyní beze zbytku všechna tajemství alchymie a hodit je jen tak k nohám zástupu zvědavců, spekulantů a skeptiků. Chceme těm několika upřímným hledačům skryté moudrosti ukázat správný směr, kde třeba hledat velký elixír, a předat jim měřítko, s jehož pomocí budou s to odlišit knihy pravých adeptů hermetismu od spisků nezasvěcených fantastů a šarlatánů.

Kdo z pravých hledačů a žáků hermetických věd je k tomu povolán, dostane se bez největších pochyb dříve či později do styku s naším osvíceným řádem a obdrží od něj další vysvětlení a návody, které v této knize ještě nemohly být sděleny.

"Hlavní cíl hermetického umění však není vyrábět zlato, jak se mylně domnívají jeho špatně informovaní milovníci, nýbrž zkoumat nádherné zázraky BOHA, ukryté v skrytém středu věcí, a po odstranění závoje spatřit svatyni blahoslavené přírody a její skrytou Velikost." (Axiomata, 1736)

Je známo, že alchymisté od pradávna používali tajný jazyk umění, k němuž měli klíč jen zasvěcenci, a proto už Hermann Fictuld řekl, že knihám opravdových hermetiků rozumí jen skuteční adepti. Pro nezasvěcené je vskutku zhola nemožné rozluštit skrytý význam spisů starých adeptů. Tudíž mnozí slepě experimentují svedeni lačností po zlatě či podivuhodné síle elixíru života a nesklízejí za to nic než ztráty a zklamání. Kdo nerozumí pravé teorii, těžko dosáhne správné praxe výroby kamene mudrců; proto kdo neví, co hledá, ten ani neví, co najde. Skutečná alchymie je ve skutečnosti kabalistickým uměním, které vedle trpělivého ověřování pravých hermetických knih a důkladného zkoumání přírody vyžaduje také zjevení, zprostředkované buď zasvěceným adeptem, nebo vnitřním božským osvícením.

Způsob, jakým jsou spisy pravých adeptů napsány, byl vždy zastřený a dvojsmyslný. Avšak právě tam, kde mudrci hermetického umění promlouvají za pomoci alegorických figur a hádanek, je jejich výklad nejupřímnější, zatímco v místech, kde píší zdánlivě jasně a srozumitelně, skryli své umění co nejpečlivěji!

Činí tak z toho důvodu, aby dopředu ochránili hermetické umění před nezpůsobilými lidmi a vyloučit tak jakékoli jeho zneužití. Kdyby zasvěcenci odhalili bez rozdílu všechna mystéria alchymie, pak by je nevědomci, kteří je stejně nechápou, nedokázali docenit a ti, kdož jsou vědoucí, by je brali na lehkou váhu. Podává-li se ale hlubší pravda v alegorickém hávu, je pojištěna před podceněním a těm, kdo jsou jí hodni, dává podnět k filosofování.

Ovšem stává se, že je tento mystický závoj rozvinut až příliš, takže i upřímný hledač není schopen pravý význam užitého symbolu pochopit. Proto v této hodině zaznívá naléhavá výzva: seznámit všechny poctivě se snažící badatele s pravou matérií kamene mudrců, jakož i s klíčem k jazyku hermetického umění dříve, než budou zcela svedeni na scestí.

Teprve porozumíme-li jednomu pravému hermetikovi, naučíme se postupně chápat všechny skutečné adepty!

K tomu, abychom vážnému badateli moudrosti podali dobře míněné poučení, odhrneme zde závoj, který nad hermetickým uměním rozprostřeli staří adepti, jak to jen dovoluje nepsaný zákon mystérií. Nemůže se proto stát, aby upřímný hledač pravdy více minul správnou cestu ke Kameni filosofů.

Současně s tím se však s konečnou platností prokáže absurdní počínání pokoutní "zlatodějů" a pomatených "vařičů tinktur", kteří dosud jméno alchymie zneužívali. O těchto pseudo-chymicích se hovoří již ve spise Microcosmische Vorspiel z roku 1720:

"Nedůstojní milovníci a hledači nemohou svými nepřirozenými sub­jekty a pracemi přivést na svět sluneční a měsíční filosofické dítě. Hledají toto božské přirozené umění bez poznání BOHA a přírody; dokon­ce ani nevědí, co je příroda, a ještě méně jak, kde a čím působí. Svými myšlenkami se pohybují stále v kruhu, umějí řečnit o množství přírodních vlivů, její centrum, jež je příčinou všech těchto vlivů, však nenalézají.

Jejich úkolem by mělo být vytáhnout v živoucím ohni semeno živých kovů mudrců a učinit merkura skrze merkura nebo prvotní matérii skrze prvotní matérii. Jenže oni nevědí ani co je život a semeno kovů, ani co je merkur a prvotní matérie, a pracují s mrtvými substancemi, jako jsou obecné zlato, stříbro, rtuť atd. Toto pak dělají na dřevném, uhelném, lampovém či jinak smrtícím ohni, domnívajíce se, že tím dosáhnou oživujícího univerzálního léku a tinktury; jakoby byli pány života a smrti. Operují s těly tam, kde příroda používá ryze spermatické věci... hledají snadné umění a lopotnou práci tam, kde je umění nesnadné a práce lehká; vynakládají spoustu peněz na suroviny, které jsou přesto k dispozici zdarma. A neprodávají se v obchodech ani lékárnách, nýbrž musejí být získány přímo z přírody.“ (Microcosmische Vorspiel, 1720)

Obsah:

Předmluva

Symbolický jazyk alchymie
Subjekt umění
Primateriální subjekt
Síra mudrců
Merkur mudrců
Čtyři ohně alchymistů
Nádoba mudrců
Bludné cesty pseudo-alchymistů
Proces Velkého Díla
I. Dílo rozpouštění
II. Hlavní práce
III. Závěrečná práce
Nutnost znovuzrození
Tři světy
Znovuzrození jako mystérium zasvěcení
Osiridovo mystérium
Eleusínská mystéria
Velká eleusínská mystéria
Mystéria Izraele
Kristovo mystérium jako příběh zasvěcení
Dvě cesty
Mystérium alchymie

119 stran, vazba brožovaná, formát: 205x135 mm, vydáno 2007