Mystéria země české 5

Historie českých zemí / Nejlevnější knihy / Pohanství / Autoři » Emilie Bednářová / Historické záhady / Skladem

nedostupné
titul je
Kniha druhá, díl pátý - Vršovská čest

Mystéria Země české - Vršovská čest Mystéria Země české byly původně napsány jako trilogie. Rozsáhlá první kniha byla při vydávání rozložena do několika menších svazků. Celá trilogie se zabývá historií kultů a mystérií od nejstarších dob až po vrcholný středověk. Osud rodu Vršovců je přitom výchozím bodem hledání. Obsah není uspořádán chronologicky, ale podle vzájemných souvislostí a podob. Celek pak tvoří ojedinělý pohled na magické dějiny Čech a Moravy.

Autorka se v tomto svazku věnuje záhadnému rodu Vršovců, který často podle náznaků středověkých kronik stál v pozadí významných historických dějů.

Ukázka:

Kníže Břetislav byl synem "ďábla a víly", abychom se vyjádřili středověkou terminologií. Byl plnokrevně věřícím pohanem, avšak uvážlivě a s upřímnou sympatií a velkorysostí lnul k svéráznému Slovanskému křesťanství a s neobyčejnou horlivostí a štědrostí se postaral o dobudování kláštera na Sázavě, který založil jeho otec, kníže Oldřich, a kde opatem byl Prokop. Sázavský klášter byl vyňat z pravomoci biskupa řezenského a pražského. Tedy klášter čistě knížecí, klášter opata Prokopa. Svědčí to jistě o úzkém vztahu Prokopa ke knížeti.

Břetislav nemohl ani pociťovat zvláštní oddanost vůči Římu. Proto i kronikář Kosmas existenci Slovanské bohoslužby na Sázavě zamlčel a jiní zas mnohomluvně předělali Vršovce, dědičné zasvěcence a zastupitele v božské oběti, na "soupeře" Přemyslovců.

Projděme zkratkovitě zjevně známá fakta života a vlády Břetislava I. Vládl 1037-1055:

Břetislav byl vychován v tradicích Velkoříše Moravské. Pravíť sám v listině o tom vydané, že vzpomínaje na moc a slávu starých knížat země Moravské, cítil se v nejhlubším srdci až k slzám pohnut, když přišel na svatá ona místa, kdež někdy křesťanství tak krásně prokvetlo (rozuměj slovanské), když uzřel slavný někdy Velehrad v zříceninách a chrámy v něm zpustlé a zohavené. (Jak se to přimyká k Předslavovi, který chodil kolem Velehradu!) V pobožném nadšení ustanovil celou kořist, uherskému vojsku odňatou, vynaložit na nové vybudování a nadání chrámů oněch.

Břetislav byl veden myšlenkou svého děda Boleslava II. i praděda Boleslava I. a byl i nadšen ideály Boleslava Chrabrého. Vytkl si za životní úkol založit velkou říši Západoslovanskou, jež by kmeni Čechů a Lechů a s nimi Polabanů byla mohutnou záštitou. To, a nikoli pouhá jen žádost odvety za křivdy od Poláků r. 1003 v Čechách páchané (jak Kosmas tvrdí), příčinou bylo tažení do říše Piastovců. Roku 1039 Čechové přitáhli až k sídelnímu hradu Hvězdnu. Hrad dobyli, vyzvedli ostatky sv. Vojtěcha a vítězně je nesli do Prahy.

V době, kdy Břetislav vpadl do Polska, bylo tam bezvládí. Království polské se zdálo zcela zhroucené. Lid bez vládce obracel se především proti křesťanství. Sotva půl století uplynulo od jeho počátku. A bylo to náboženství cizí, vladařskou vůlí vnucované. Pohanská reakce se pozdvihla tudíž, nejsouc ničím bržděna, proti cizí víře. Lid pálil kostely, sekal kříže, duchovenstvo vyháněl nebo vraždil, obnovuje staré obřady a chrámy. Každý kmen se cítil opět samostatným a svéprávným. Břetislavův průvod, slavný návrat z výpravy, se rozhodně nepodobal pokornému náboženskému procesí, přinášejícímu svaté ostatky. Byla to křiklavě triumfální demonstrace, v jádru vědomě magická, aby zneškodněny byly kletby, jak věřil, uvalené svého času biskupem Vojtěchem na Čechy.

Tím si znepřátelil Jindřicha III. A vůbec byla to i Jindřichova nechuť k Sázavě. Sázavský klášter měl být štěpnicí kněžstva národního. Pohříchu ani v Římě Sázavu rádi neviděli. Jindřich III. zdvihl na Břetislava válku.

Roku 1040 Němci byli na hlavu poraženi v pralesích šumavských. Čechové dosáhli úplného vítězství, "potřevše v boji nejudatnější muže vojska nepřátelského a zajavše veliký počet jiných. Málo se jich zachovalo outěkem, ke kterémuž německý poustevník Vintíř v okolí onom bydlivší cestu jim ukázal." (Vintíř byl příbuzný Jindřicha III.)

Avšak roku 1041 Němci obešli české vojsko průsmykem jakýmsi nezaroubeným a nehájeným a dostali se až ku Praze - naučením Vintířovým, který již třicet let na Šumavě poustevničil, všecky její prosmyky znal a stezky sám na mnohých místech zakládal. V Bilínště pak župan Prokoš, mající zprávu nad Moravany a třemi pomocnými pluky z Uher, dal se ukojiti zlatem a Němcům jen na oko se bránil. Tak otevřena země nepřátelům z obou stran zradou... tím věc Břetislavova ještě nebyla ztracena, ale zhoršila se.

Břetislavova manželka Jitka a její bratr Oto i biskup Šebíř radili k povolnosti, kromě toho docházely zprávy, že Poláci nechtějí být Čechům poddáni. Za okolností takových tedy Břetislav se odhodlal upustit od svých záměrů a zavázal se králi k dřívější věrnosti. Z kořisti polské podržel pouze část Slezska s hradem Vratislavou, avšak postoupil kraje tyto roku 1054 knížeti Kazimírovi za roční plat 30 hřiven zlata a 500 hřiven stříbra. Z Říma Břetislavovi rozkázáno, aby za oloupení polských kostelů na zadostiučinění postavil klášter. Tak vznikl chrám ve Staré Boleslavi.

98 stran, formát: 207x145 mm, vydáno 1997